Milý deníčku… na i-dave.com

Ha! Přesně měsíc! Přesně měsíc jsem sem nic nenapsal. Jsem sem. Čeština je občas důkazem své vlastní zvrhlosti. Takhle komplikovat lidem život. Ale což, jinak to nebude. Aspoň do doby, než zanikne. Ale to bude trvat hodně dlouho. Už teď však pozoruju náznaky „poangličťování“, a to hlavně u poměrně početné skupiny lidí, jež své životy vložila do rukou zemí za hranicemi rodné hroudy. No food, no plastic, no problem… pokračování >>

Ani se mi nechce věřit, že už je zase další měsíc v háji. Nedávno leden, už máme květen a poslední zápisek do deníčku se „pyšní“ datem přes měsíc starým. Za tu dobu jsem si stihl koupit kolo, nabourat ho, opravit ho a našlapat na něm přes dvě stě kilometrů. Taky jsem v tomto mezidobí dostal lehce přidáno – naštěstí je řeč jen o platu, práce je totiž stále stejná nezvladatelná hromada. A stal jsem se o rok moudřejším. V mnoha ohledech bohužel, ale v mnohem více ohledech bohudík. A pořídil jsem si novinku od firmy s nakousnutým jablkem v logu. A taky jsem předal doménu milydenicku.cz někomu, kdo s ní má velké plány. A taky a taky, prostě je toho hromada… pokračování >>

Po pěti dnech volna jsem byl opět donucen vstávat dříve než ve dvanáct. Dnes navíc ještě o hodinu dříve. Moje sestra se po dlouhých -a já doufám, že příjemně strávených- devíti dnech odebrala zpět do „jámy lvové“ a já do práce. Prší, v kanceláři je poněkud šero a k tomu všemu nám nefunguje připojení k internetu. Kromě pěti plateb (z toho dva bankovní převody, které se pro nespojení se světem nekonají) tak vlastně nemám co dělat, snad až na psaní této kapitolky. pokračování >>

Od 3. do 5. dubna se konala akcička, na které nesměl chybět žádný opravdový fanda Hvězdných válek. Ani já jsem nechyběl a tak nabízím krátké video přímo z místa dění. Bez komentáře, jen s půvovodním zvukovým doprovodem. Abych to tak shrnul, nebylo to špatné, ale když ze mě vyprchalo to nadšení, uvědomil jsem si, že na té akci nebylo to nejdůležitější: souboje rytířů řádu Jedi, nebyla tam ani princezna Leia nebo Padmé Amidala. Snad příště…

Tak na tohle jsem zvyklý v centru. Ale několik kilometrů od něj? To je síla!

Za „bus lajny“ v Dublinu by měli dostat metál

Ono „bylo nás pět“ jsem už možná použil pro jednu z dřívějších kapitolek Mého deníčku, ale co naplat. Jedině toto totiž přesně vystihuje realitu posledních dní u nás v cestovce. I když nás vlastně bylo šest, ale kdo by to počítal Má drahá kolegyně dostala po dlouhých dvou a půl letech „padáka“. Svým způsobem jsem ji snad měl i rád. Asi tak pět minut z celého osmihodinového dne. Po jeho zbytek mě totiž neskutečně štvala svou národnostně motivovanou arogancí, prazvláštním stylem komunikace a naprostou neúctou k pravidlům… pokračování >>

Toto je první video z plánované řady s názvem „Bez komentáře“. Videa budou dlouhá kolem dvou minut a -pokud se podaří- budou obsahovat autentický zvuk bez jakýchkoliv příkras. Bude to prostě krátký videoreport z míst, kde jsem byl…

Pozn.: Titulky jsou v angličtině zcela záměrně. Přeci jen je poměr anglicky k česky mluvícímu publiku YouTube poněkud jasný…