Milý deníčku… na i-dave.com

Za jedním ze spolubydlící na víkend dorazí rodiče. Oba. A tak bylo jasné, kdo musí jít z kola, tedy baráku, ven. Rozhodl jsem se pro cestu do městečka asi hodinu a půl cesty autobusem vzdáleného od Dublinu. Je to nádherné malé město s historickým centrem a nově zastavěnými okrajovými oblastmi. Příznivcům irské sourozenecké kapely The Corrs (www.thecorrs.cz) jistě nemusím připomínat, že tady to vlastně všechno začalo pokračování >>

Tato kapitola má nejkratší název, zato je velmi výstižná. Ano, po dlouhých dnech průměru v množství srážek se dostavil opravdový slejvák. Mraky v podstatě tvoří souvislou, pro sluneční světlo naprosto nepropustnou, vrstvu. pokračování >>

Sedím na úřadě, jehož název by se dal volně přeložit jako „Evidence obyvatelstva“, nebo taky „Sociální úřad pro podporu imigrantů“. Úspěšně jsem absolvoval první kolo klání o uznání poskytnutých dokladů. Odměnou mi bylo pořadové číslo 42 ve frontě žadatelů o tzv. PPS číslo, tedy volně přeloženo „osobní číslo pro styk s veřejnou správou a zaměstnavateli“. Už je na řadě jednadvacítka. Aspoň něco. pokračování >>

Včera večer jsem si poprvé za ten týden v Irsku vyšel do irského pubu a dal si Guinesse. Možná se to ani nedá popsat, ale ten pocit, že si máte s kým posedět, navíc s někým, kdo taky kdysi tady v Irsku začínal a měl tedy pochopení pro historky „z podsvětí“ mého putování. Bylo to prostě super a „domů“ jsem se dostal až kolem jedné hodiny ranní. K mému údivu jeden ze spolubydlících ještě svítil a četl noviny – ještě asi tak hodinu po tom, co jsem se vrhl na lože. pokračování >>

Se to putování poněkud zvrhlo v rozlítanou dovolenou. Cesta do Dublinu byla plná nádherných výhledů na krásnou a dramaticky podmračenou krajinu, nádhernou architekturu vesnic a malých měst a příjemného, téměř pětihodinového, lenošení. Po asi hodině a půl mě přepadla neodkladná potřeba zbavit se nadbytečných tělesných tekutin. Už jsem se jal požádat pana řidiče, aby zastavil. Naštěstí to sám udělal asi po dvou hodinách cesty. Zastavili jsme v motorestu. No, skoro to vypadalo na pořádné nákupní centrum. pokračování >>

Ať je Cork sebehezčí, nic to nemění na faktu, že jsem si před malou chvílí uvědomil jednu z mých fatálních chyb. Rád bych pracoval pro jednu z leteckých společností v Irsku, nebo Google a jim podobné společnosti. Všechny jsou ale v Dublinu, proč jsem tedy prchl do Corku? Jo, tak to bych taky rád věděl. Možná ze zvědavosti a možná z touhy se přiblížit jižním částem Zeleného ostrova, které jsem si tolik oblíbil. Pravdou ale je, že Cork „zdá se býti pro začátky bez známostí poněkud podivný“. pokračování >>

Víkendová křeč vyvolaná bezmocí nad otvírací dobou realitních a pracovních agentur je tatam. Lepší náladu navodil i dlouholetý kolega a opravdový kamarád, se kterým si důvěrně říkáme Přeceda a Přeceda (nejedná se o překlep, anébrž záměr). Dalším přilepšením, alespoň pokud jde o mou peněženku, je nalezení ubytovny, kde jedna noc přijde na pěkných 16 Eur. Sice je to pokoj pro čtyři, ale co já jsem postřehl, tak jsem tam zatím sám. A kdyby, tak se nic neděje. To, co mě totiž úplně nejvíc ubíjelo, byla naprostá společenská izolovanost. pokračování >>

Sobota. Jsem v Corku. Jeden by si myslel, že tady bude mrtvo. To jsem se ale obrovsky mýlil. Zrovna tak jsem se mýlil, pokud jde o dostupnost bezplatných wi-fi sítí. Celý Cork pokrývá irská telekomunikační firma a za půl hodiny připojení chce celé tři eura. pokračování >>

Brzy ráno 12. října 2006 jsem se s kamarádem pohodovým tempem jal dostat na svinovské nádraží v Ostravě. Nutno podotknout, že jsme oba vstávali v opravdu nekřesťanskou hodinu. pokračování >>

Už přes půl roku jsem přemýšlel nad tím, že odfrčím do Irska za prací. Plán byl sice na příští léto, ale okolnosti tomu daly a já mám dva dny do odletu… pokračování >>