Milý deníčku… na i-dave.com

Nikdy bych nevěřil, jak kruté může být mít přátele. Ještě krutější mi však připadá mít něco, co jsem pracovně nazval „nejistou jistotou". Každý si libuje v tom, že má ve všem jasno, vše má naplánováno a ještě lépe, když vše vychází jak má. Ocitne-li se však v situaci, kdy mu do těch plánů vstoupí nová „neznámá", začne pochybovat, možná dokonce panikařit. Je-li navíc původcem oné neznámé přítel, je to o to horší. pokračování >>

Nebijte mě. Měl bych teď pracovat a ne psát tyhle bláboly… Když já si nemůžu pomoct. Celý týden jsem byl svázán zvláštním pocitem, který jsem již dlouhou dobu neměl možnost vnímat, a který mi nedal spát. Přesto však jsem byl jako ve snu. V nádherném, nekonečném snu… pokračování >>

Někdy je až s podivem, co všechno musí člověk při cestě do práce vytrpět. Je rovněž s podivem, kolik času při tom člověk najednou má. Hlavně v poslední době. pokračování >>

Sedím v autobusu, který by mě dříve nebo později měl dostat do Lucanu. Tam bydlím. Má touha se dostat domů je o to větší, že tam na mě (alespoň dle sms mého spolubydlícího) čeká buřtguláš a v lednici vychlazené pivko pokračování >>

Události posledních dní mi v mnohém otevřely oči. Prohlédl jsem nové možnosti, které mi pobyt v Irsku skýtá. Ale než se k tomu dostanu, musím se podělit o nevšední zážitek, na který jsem v posledním vyprávění úplně zapomněl. pokračování >>