Kapitola XXXI – Agrese, garáž plná hudby a hukot v hlavě

Ještě dnes ráno jsem si říkal, co všechno sem zase naškrábu. Teď, když u toho sedím a mám za sebou úpravu několika fotografií z výborného kulturního počinu, vlastně ani nevím, co jsem to chtěl. Nu což, tak začnu hezky pozpátku.

Tento týden zdá se mi býti plný agresivity. Je to cítit všude kolem. Nevím, proč, ale je to tak. Ještě nikdy předtím jsem neměl tak silný pocit, že se děje něco naprosto mimořádného, i když tedy v tom špatném slova smyslu. Zákazníci, co k nám chodí, jsou tak nějak nevrlejší a o peprná slova není zrovna nouze – jakoby všechno bylo špatně. I kolegyně se shodují na tom, že tento týden opravdu stojí za „velké to ono“ a tajně si přejí, aby už přišel víkend. V centru jezdí nějak více přibližovadel s puštěnou sirénou, lidi více pospíchají a ani u nás v baráku nepanuje právě dobrá atmosféra. Jo, občas to asi musí přijít. Jen nechápu, proč zrovna teď Navíc tady několik dní po sobě docela dost pršelo.

V neděli se v podniku s názvem Eamonn Dorans v centru turistické oblasti Temple Bar v Dublinu konal pravidelný kulturní nášup v podobě začínajících hudebních kapel různých žánrů a dovedností. Večer to byl vskutku zajímavý. Nikdy bych nevěřil, že mě může dostat tvrdší rocková muzika, když jsem ji nikdy nějak zvláště nemusel. No, možná v tom byly ty tři pivka Ale ani trocha „v hlavě“ nic nezměnila na tom, že jsem se opravdu skvěle bavil a – jak je u mne zvykem – udělal jsem pár fotek. Jak se ale jednotlivé kapely jmenovaly, co zpívaly a v jakém pořadí (byly celkem čtyři), to už si opravdu nepamatuju. Jen vím, že v té poslední hraje na baskytaru manžel mé kamarádky.

^{↑ Zábava ještě před tím, než jsme se odebrali do…}

^{↑ …podzemí.}  

^{↑ Bětka se pochlubila svým novým záložním aparátkem}  

^{↑ Během večera vystoupilo několik kapel. S postupujícím časem…}

^{↑ …houstla atmosféra…}

^{↑ …aby ji nakonec zklidnila kapela, ve které hraje i Aleš…}

^{↑ …a jeho zpívající parťák. Koho mi tak připomíná?}

Co naplat, akce to byla výtečná, ale ještě v úterý mi hučelo v hlavě. Zvukař se s tím totiž zrovna dvakrát nepáral a pral to do nás hlava nehlava, seč mu zesilovače stačily…

test Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Comment (0)