Milý deníčku… na i-dave.com

Abych vůbec správně napsal číslo kapitoly, musel jsem navštívit stránky, jež se zabývají římskými číslicemi. Nikdy mě nenapadlo, že můj deníček vůbec dosáhne na čtyřicátou kapitolu. No, stalo se, přesto bych rád, kdyby tomu tak bylo v pozitivnější části mého života. Jinak veselý den totiž poněkud zasmušilo večerní loučení s někým, kdo mi dal šanci na život v Irsku, kdo o mě ví více než kdokoliv jiný. Někdo, s kým jsem si vždycky měl o čem popovídat, a to na jakékoliv téma. Třeba i o sado-masochistické povaze samotné existence člověka – dotyčná osoba chápe, ostatní nemusí pokračování >>

Usrkávám kafíčko, cpu do sebe koblihy a přemýšlím, co se to vlastně za poslední rok v mém životě odehrálo. Je dvanáctého října a přesně před rokem jsem v tuto chvíli seděl ve vlaku do Prahy, abych pak večer odletěl za dobrodružstvím na Zelený ostrov. Irsko se stalo mým novým domovem. Pomalu, ale jistě, jsem si přivykl zdejším mravům – ne, nepřebral jsem je, naštěstí. Dá to hodně práce a zároveň si člověk uvědomí, jak se v té České kotlině měl dobře. pokračování >>