Kapitola 57 – To zase bylo ráno…
Jako obvykle, noc z neděle na pondělí nebyla kdovíjak příjemná. Nevím proč, ale je to pořád dokola. A to ráno. To bylo taky něco. Nejprve mě probudil „budík“ jednoho ze spolubydlících – Aneta Langerová. Nejsem zrovna jejím příznivcem a tak to probuzení nebylo úplně to pravé ořechové
No pak jsem ještě na chvíli zabral. A když jsem vstal, nestačil jsem se divit. Napuchlé oko. A docela hodně. Teď už je to lepší, ale pořád cítím řezavou bolest. A aby toho nebylo dost, v ranním shonu jsem nejprve zapomněl sluchátka -“empétrojka“ bez sluchátek je poněkud k ničemu- a při cestě na autobus jsem zjistil, že jsem doma nechal i hodinky. Dlouho jsem pokračování >>