Milý deníčku… na i-dave.com

Minulý týden jsem strávil tři celé dny v naší pobočce v Limericku. No, tři dny, to jsem asi trochu přehnal s ohledem na to, že jenom cesta autobusem zabere půl dne. Původně jsem tam jel zkontrolovat účetní záznamy, aby byly v pořádku před každoročním auditem. Bylo to „na palici“. Celý ty dny jsem byl zavřený v kanceláři a soustředěně jsem předstíral, že tomu aspoň trochu rozumím. No ale dostalo se i na na procházku středověkou částí města a docela netradiční –veskrze farmářské– aktivity. Ale pěkně popořádku… pokračování >>

No dobře. Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale stejně jsem to udělal. Předminulou noc jsem strávil na letišti. Stálo to zato. Poznal jsem nové lidi. Dva. Novopečená manželata. A náramně jim to spolu slušelo. Jojo, ještě teď mám v hlavě vymeteno a tak raději píšu v jednodušších větách. No, proklábosili jsme se až ke čtvrt na sedm ráno, kdy hopli na autobus do Galwaye a já na Airlink do centra Dublinu. Včera jsem musel i dříve domů, protože jsem ztěžklou hlavou drtil klávesnici mého drahého pracovního nástroje. Šéf byl milostiv a tak jsem to v pět odpoledne zalomil do postele a probral se až dnes ráno… pokračování >>

Šéfa v poslední době napadají samé zajímavé věci. „Krize je krize a tak je potřeba hledat nové možnosti výdělku“, řekl mi. V tu chvíli jsem zbystřil. Po převzetí cestovky v Limericku jsem očekával něco neméně bláznivého. Když dokončil svou hlasitou úvahu, seděl jsem naproti němu se svěšenou bradou a přemýšlel, jak reagovat. Chvilku bylo trapné ticho, nervózně jsme pokukovali jeden na druhého a pak to ze mě vypadlo. „Ok.“ To bylo to jediné, na co jsem se po té smršti zmohl… pokračování >>

Šéf byl poslední dva týdny v podstatě mimo. Nejprve na dovolené ve Francii, odpočinout si u skleničky dobrého vína. S manželkou samozřejmě Ani se tady pořádně neohřál a už frčel do Anglie na pracovní setkání se zástupci jednotlivých regionů Nového Zélandu. No a minulý týden to měl samou schůzku a ve středu odletěl na inaugurační plavbu zaoceánské lodi jedné z britských cestovních společností. Loď se jmenuje Equinox, pojme až 2850 lidí a k tomu další stovky zaměstnanců mnoha restaurací, kaváren, relaxačních a zábavních center a tak dále a tak dále. Zkrátka, každá takováto loď je vlastně plovoucí město s luxusní nákupní třídou a „běžnými“ vymoženostmi každodenní potěchy. Luxusní plavbě samozřejmě odpovídá i cena, která je rovněž velmi „luxusní“… pokračování >>