Kapitola 65 – Tabulky, slepice a středověk
Minulý týden jsem strávil tři celé dny v naší pobočce v Limericku. No, tři dny, to jsem asi trochu přehnal s ohledem na to, že jenom cesta autobusem zabere půl dne. Původně jsem tam jel zkontrolovat účetní záznamy, aby byly v pořádku před každoročním auditem. Bylo to „na palici“. Celý ty dny jsem byl zavřený v kanceláři a soustředěně jsem předstíral, že tomu aspoň trochu rozumím. No ale dostalo se i na na procházku středověkou částí města a docela netradiční –veskrze farmářské– aktivity. Ale pěkně popořádku… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Comment (0)Kapitola 64 – Nadávat se občas vyplatí
No dobře. Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale stejně jsem to udělal. Předminulou noc jsem strávil na letišti. Stálo to zato. Poznal jsem nové lidi. Dva. Novopečená manželata. A náramně jim to spolu slušelo. Jojo, ještě teď mám v hlavě vymeteno a tak raději píšu v jednodušších větách. No, proklábosili jsme se až ke čtvrt na sedm ráno, kdy hopli na autobus do Galwaye a já na Airlink do centra Dublinu. Včera jsem musel i dříve domů, protože jsem ztěžklou hlavou drtil klávesnici mého drahého pracovního nástroje. Šéf byl milostiv a tak jsem to v pět odpoledne zalomil do postele a probral se až dnes ráno… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Comment (0)Kapitola 63 – Holky a mašiny
Šéfa v poslední době napadají samé zajímavé věci. „Krize je krize a tak je potřeba hledat nové možnosti výdělku“, řekl mi. V tu chvíli jsem zbystřil. Po převzetí cestovky v Limericku jsem očekával něco neméně bláznivého. Když dokončil svou hlasitou úvahu, seděl jsem naproti němu se svěšenou bradou a přemýšlel, jak reagovat. Chvilku bylo trapné ticho, nervózně jsme pokukovali jeden na druhého a pak to ze mě vypadlo. „Ok.“ To bylo to jediné, na co jsem se po té smršti zmohl… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Comment (0)Kapitola 62 – Po šesti letech na kole
Šéf byl poslední dva týdny v podstatě mimo. Nejprve na dovolené ve Francii, odpočinout si u skleničky dobrého vína. S manželkou samozřejmě 
Ani se tady pořádně neohřál a už frčel do Anglie na pracovní setkání se zástupci jednotlivých regionů Nového Zélandu. No a minulý týden to měl samou schůzku a ve středu odletěl na inaugurační plavbu zaoceánské lodi jedné z britských cestovních společností. Loď se jmenuje Equinox, pojme až 2850 lidí a k tomu další stovky zaměstnanců mnoha restaurací, kaváren, relaxačních a zábavních center a tak dále a tak dále. Zkrátka, každá takováto loď je vlastně plovoucí město s luxusní nákupní třídou a „běžnými“ vymoženostmi každodenní potěchy. Luxusní plavbě samozřejmě odpovídá i cena, která je rovněž velmi „luxusní“… Continue reading »