Milý deníčku… na i-dave.com

Jó, já vím, chlapi nefňukají. To je tak staré klišé, že už ho snad ani nikdo nevyslovuje veřejně. U chlapů se prostě očekává síla v každé situaci. Všichni ale víme, že tím silnějším elementem nejsme my chlapi, ale naše (většinou) něžné protějšky. Co se dá dělat? Děckama nezatopíte. Tahle teorie totiž není vycucaná z palce. Vždyť se kolem sebe podívejte. Kolikrát jste viděli ženskou skuhrat v práci jenom proto, že se celá třepe zimou, je celkově zesláblá a barvu má, jakoby na ni vylili bělobu? A kolikrát jste přesně tuto situaci zažili ve společnosti muže? Právě teď byste si tím procházeli, kdybyste pracovali v kanceláři se mnou… pokračování >>

Toto pokračování by klidně mohlo nést takový ten malý podtitul „Bowling, odlet a pak nic“. Přesně tohle totiž vystihuje těch pár posledních momentů, o které se v mém deníčku mohu podělit. Jasně, stalo se toho mnohem více, ale jsou věci, které se prostě na veřejnosti neprobírají pokračování >>

Tahle kapitolka bude opravdu krátká. Koneckonců ještě dlužím další pokračování kapitoly šestašedesáté. Nicméně, rád bych se podělil o zážitky z dnešní cesty do práce. pokračování >>

Se mi tak nechce, ale co naplat. Už tu byla část první a tak musí být i část druhá. A snad i poslední. Píšu ji v práci. Šéf tu zase není a v dnešním pracovním „tempu“, jež je výsledkem nulové návštěvnosti ze strany zákazníků, jsem tak trochu za línou lemru i já. Sice mám pořád co dělat, ale ta pozitivní energie tomu chybí. No co, však do pátku času dost. Jenom doufám, že je řeč o pátku tomto a ne až příští týden, měsíc nebo dokonce rok. Zpátky k dovolené… pokračování >>

Jednoho červnového dne jsme se zase se sestrou setkali na Skypu. Tlachali jsme o více i méně vážných věcech, rodině, životě tam i tady, když nás napadlo, že bychom mou dovolenou mohli rozpůlit na dvě části – na tu v Krnově a na tu v irském Dublinu. Že to bude dovolená, na kterou se nezapomíná, to bylo jasné. Že to ale bude dovolená až tak nezapomenutelná, to jsem netušil. pokračování >>