Milý deníčku… na i-dave.com

Nákupní třída v centru Dublinu v plné stroji před vánoci.

Déšť, nedéšť, lidi nakupujou jak strhaní.

Mlha přede mnou, mlha za mnou, letadlo nade mnou. A k tomu jen -1 stupně.

Tak tomuhle prosím pěkně Irové říkají vánoční stromeček. Ve dne je to jenom shluk kovových kouli, v noci to mění barvy. Není nad strom na Staromáku…

Mám po obědě. Zvládl jsem ho dost rychle a tak se ještě trochu flákám u svého stolu v práci. No není to nádhera?

Nádherné ráno. Jenom kdyby tak nemrzlo…

Rozhodl jsem se své publikování rozšířit o události všedního dne tak, jak přijdou.

Text i fotky budou vznikat na mém telefonu, takže budu moct publikovat kdykoliv a kdekoliv (kde je signál mobilního operátora).

Bylo mi naznačeno, že bych měl zase po dlouhé době něco napsat. A že prý si mám dát záležet, protože to předchozí povídání nebylo nic moc. No jo a kdo má pořád ty hlody vymýšlet, jako? Ach jo… pokračování >>

Původně měla tahle kapitola být o věcech veselých, komických, prostě zábavných. To bych ale nemohl narazit na třídního vola v naší kanceláři. I přes veškeré instrukce dávané mým kolegyním v průběhu tří let, účinek je prostě nulový. A to jim to vysvětluju ústně, individuálně, ale i písemně. Co naplat. Někde se stala chyba. Teď už jenom zjistit, kde. Ačkoliv to bude znít samolibě, nějak mám pocit, že u mě ten problém nebude. Pokaždé to zopakuju a pro jistotu se zeptám, jestli mě i „tomu“ rozumí. Řeknou to svoje „yes“ a tím to hasne. V naivní představě, že je to ok, se těším z toho, jak to všechno funguje. Chachá, ono nic. Asi prý vítr, Máchale… pokračování >>