Kapitola 86 – Spánková a jiná deprivace

Říjen 9th, 2010

Ve středu jsem byl po dlouhé době na „inspekci“ v Limericku. Dámy si stěžovaly, že jim ty počítače nějak nejedou. Navíc jsem potřeboval přivézt zpátky počítadlo, které jsme se šéfem používali pro vzdálený přístup. Teď ho používám já na všechno, co neběží na Mackovi. Což jsou aplikace velmi specifické pro provoz cestovní kanceláře a port na Macka se prostě nechystá. Návštěva to byla příjemná a výsledek stál za to. Druhý den mi přišel email s poděkováním. To potěšilo. Na duši. Ale ne na spánkovém deficitu, který jsem si tento týden stihl „nahrabat“. Před odjezdem pět hodin spánku, pak dvacetihodinová šichta, následovaná dalšími pěti hodinami spánku. Někde jsem četl, že podle nových studií dospělému člověku stačí právě oněch pět hodin. Ty rádobyvědce, kteří toto vypustili z úst, bych nenechal vyspat aspoň půl roku!

Právě sedím v kavárně, popíjím kafe a žužlám sendvič. Mám po zubaři. Tohle byla už čtvrtá návštěva. Léčba kanálku mě přijde celkově na nekřesťanských pět set euro. K mé spánkové deprivaci se tak přidává deprivace finanční. To pětikilo bych rozhodně utratil jinak. Možná jsem měl říct „vytrhnout“ a bylo by to za pětinu. Být ale úplně bez zubů krátce po třicítce, to opravdu nemám v úmyslu. Za oběť ale padlo Portugalsko, které jsem chtěl tento měsíc na pár dní navštívit. Škoda! Na druhou stranu, aspoň se jednou za čas dostanu takhle při sobotě do centra, které vlastně nevidím i dlouhé týdny. Myslím to opravdové centrum, ne ten okraj, kde přestupuju na autobus do práce.

Za nedlouho budu slavit jedno malé výročí. Začátek pátého roku pobytu v Irsku. Skoro se mi tomu neche věřit. Strašně to letí. V Praze jsem vydržel pět let. Kdo ví, jak dlouho vydržím na ostrově. Sice mám v postranním pruhu odpočet, který vychází zhruba na další dva roky, ale co tak sleduju situaci doma, není to ideální a návrat by mohl být poněkud bolestivý. Uvidíme. Třeba se stane zázrak a za ty dva roky bude všechno mnohem lepší. Jsem ale spíše pesimista…


Comments are closed.