Kapitola 41 – Učitel, vánoce a nové letadlo
Tuto neděli jsem měl premiéru na poli výuky anglického jazyka. Měl jsem čtyři studentíky – původně měli být jen tři. No, příští týden už jich bude celých pět. Co naplat, život je pes. Z počátku jsem se cítil dost nervózně. Přeci jen, jsou to mí přátelé a na mě je, abych je naučil alespoň tak, aby později mohli sami pokračovat v sebezdokonalování. To bohužel vyžaduje najít správnou rovnovánu mezi přátelským poplácáním a razantním příkazem „se učit, se učit, se učit“. No, první lekce je za námi a já z ní mám docela příjemný pocit. Přesto, člověk by nevěřil, jaký problém někdo může mít s hláskováním vlastního příjmení…
***
Od doby, co v práci není jediná česká duše, zdá se mi, že moje angličtina a schopnost komunikace s rodilými Iry „popošla“ o stupínek výše. Většinou mluvím plynule, mistrně se mi daří zakrývat určité nejasnosti v anglické gramatice. Je to rozdíl. Tak nějak cítím, že jsem tímto schopen rychlejšího řešení některých pracovních i soukromých záležitostí. Už se nebojím zvednout telefon, abych zjistil, co potřebuji. Navíc jsem v kanceláři našel novou zpřízněnou duši, se kterou se dá povídat snad opravdu o čemkoliv – zajímavý je hlavně její pohled na svět očima té něžnější poloviny. Je škoda, že je v Irsku jen na „skok“, po zimní sezóně se vrací zpět do Španělska. Proč všichni, se kterými si tolik rozumím, přijdou a zase odejdou?
***
Tento víkend proběhla invaze vánoční výzdoby. Okna našeho domu jsou plná různých „blbinek“ jako je umělý sníh, sobi, hvězdy a spousta dalších. Samozřejmě jsme neopomněli pověsit i elektrické svíčky. Vypadá to moc pěkně, jen ten sníh by nemusel být umělý.
***
Koupil jsem si letadlo. Je to krásná dvouvrtulová ATR-ka, přesněji jde o model ATR72-500. V mém letovém simulátoru se nádherně vyjímá, a to i díky svému novému nátěru v barvách Shazy Airways, což je moje virtuální letecký společnost v plenkách. Přiznám se, že je to příjemná změna. Oproti sérii Airbusů mám možnost si opravdu zalítat – odpojit autopilota, aniž by mě „seřval“ hlasitý systém zvukových výstrah, chopit se joysticku a hezky ručně vystoupat na letovou hladinu, přidelenou věží. Jen by to místo toho joysticku chtělo letecké berany a třeba i pedály, to by bylo polítáníčko 
***
Je čas si odskočit na oběd. Dokud můžu. Vlastně bych měl, i kdybych nechtěl. Poslední dobou moc nespím, ani moc nejím. Průměr se u mě pohybuje kolem 4 – 5 hodin spánku denně a tak dvě, nanejvýš tři jídla denně. A tak se objevují první náznaky nevole mého těla. Rozhodl jsem se s tím něco udělat. Dnešní oběd je první krok – ten příjemný
PS: Od teď budu kapitoly číslovat arabskými číslicemi. Nebaví mě pořád někdě shánět nápovědu k tomu, jak to „zprznit“ číslicemi římskými