Kapitola 45 – Návrat do studentských let
Jednoho krásného čtvrtečního večera jsem při cestě domů vystoupil o pár zastávek dříve, abych se zase po dlouhé době pokochal vymoženostmi místních nákupních center a krásami spoře oděných slečen, paní a dam. Ještě jsem ani nezačal s procházkou, když jsem ve výloze místního fotokrámku našel nádherný astronomický dalekohled. Mé srdce zaplesalo a paměť se vrátila zpátky do studenstských let…
Společně se spolubydlícím na internátu nejmenované jazykové školy ve Šternberku jsme po nocích blbli s dalekohledem v nejvyšším patře budovy a zírali jsme vzhůru a nechali se unášet myšlenkami „jaké by to bylo, kdyby…“. Samozřejmě druhý den ráno jsme oba měli dost velký problém se probrat tak, abychom to v pohodě stihli do školy. Navíc nás párkrát načapala vychovatelka, která si dávala záležet na tom, aby měla všechno a všechny náležitě pod kontrolou. Svůj úspěch stavěla hlavně na vrzajících dvěřích v celé budově 
Nicméně… Obvzláště pozorným a všem, kteří mě opravdu znají, jistě došlo, co se asi odehrávalo dál. Tedy po tom plesání u výlohy. Ano, ten dalekohled už pár dní stojí u mě doma. Za sebou máme pozorování Saturnu, dvojhvězdy v souhvězdí Velkého vozu, nebo třeba mlhoviny v souhvězdí Orionu. Musím uznat, že jsem si ani na chvíli nemyslel, že to bude taková nádhera. Avšak už teď mohu s klidným svědomím prohlásit, že průvanu v peněžence rozhodně nelituji. První nesmělý krok je za mnou a byl naprosto nepopsatelný. Moc se těším, až se s tím vším sžiju natolik, abych si mohl říct, že je ta správná doba na dokoupení příslušenství, abych mohl na ty krásy vesmíru nejen koukat, ale abych je mohl také zvěčnit na fotografickém papíru.
***
Nicméně, než se tak ale stane, určitě stihnu následující návštěvu Prahy a Krnova. Ve čtvrtek odlítám z Dublinu na krátkou dovolenou a taky si vyzvednout řidičák a zrušit český účet. Snad se na to nemusím nějak speciálně objednávat. Rád bych si taky zašel do prodejny s fototechnikou, kde mají okuláry na můj typ teleskopu. Ty v Praze vyjdou podstatně levněji než tady v Dublinu, takže toho musím hned zneužít Na celé té šestidenní dovolené je snad nejsrandovnější to, že pokud jde o baštící harmonogram, tak ten jsme společně se sestrou vymysleli dlouho předtím, než jsem vůbec znal přesnější datum nebo délku pobytu. A musím uznat, že to opravdu bude stát za to
***
Dnes ráno u nás v Lucanu sněžilo. A to tak hustě, že než jsem stihl dorazit na autobusovou zastávku, byl ze mě sněhulák. Nikdy bych nevěřil, že je to tady možné. No, nevěří tomu ani místní. Naše Země se asi opravdu zbláznila. Každopádně je docela zábavné sledovat Iry, jak jsou z té trochy sněhu, který se navíc ani moc neudrží, na větvi. Trochu méně zábavné je však to, jak to spadnuté nic rozmete už tak špatnou hromadnou dopravu. Zvláště, když spěchám do práce. Ach jo…