Kapitola 47 – Zpátky v pracovním procesu
Moc se to nezdá, ale ty necelé dva týdny dovolené uběhly strašně rychle. Vlastně i více než strašně rychle. Bohužel. Ale byl to nádherný čas. Tedy až na budíčky kolem páté ráno. Je to marné, nechtěl bych být na mateřské. I když – člověk míní, osud mění. A taky na zubařku, která se na mě docela vyřádila. Alespoň mám po bolestech, které mě pronásledovaly posledních pár týdnů.
V průběhu jsem zvládl dvě ZOO, hromadu zmrzliny, pár přátel a taky rozfofrovat i to, co jsem nechtěl. Ale nemrzí mě to. Rád jezdím domů a když už tam jednou za čas jsem, byla by věčná škoda si to neužít.
***
Bohužel, dovolená dostala poněkud trpký nádech po té, co jsem se vrátil zpět do Dublinu. Irský ministr pro turistiku, či jak se to tu jmenuje, podlehl rakovině. Měl jsem tu čest se s ním osobně sejít při příležitosti otevření dalšího ročníku veletrhu cestovního ruchu. Byl to velmi přátelský člověk s milým smyslem pro humor. Fotky, které jsem s ním a mým šéfem udělal, byly poslední. Na obrázku je to ten pán s bubínkem v ruce…
***
Jak si tak přehrávám své vzpomínky, bleská mě hlavou neuvěřitelné množství myšlenek. Některé jsou docela příjemné a některé zase ne. Jsem tady už skoro dva roky a zjištění, že tomu něco začíná chybět, je tak nějak na „to ono“. Jde o to, proč tu vlastně jsem a jakou mám budoucnost. Probral jsem to se šéfem u kafe a shodli jsme se na tom, že to chce mezi lidi. Jsem totiž buď v práci nebo doma. No jo, ještě jsem občas na farmě, ale to se nepočítá. Tak jsem začal hledat nějaké ty kurzy. Čehokoliv. Snad to něčemu pomůže…