Kapitola 51 – Dva roky
Docela dlouho dopředu jsem u nás v baráku avizoval, jak se bude slavit, protože se blíží druhé výročí mého pobytu v Irsku. No a nakonec jsme to úplně “prokoučovali”, jak by řekl můj kamarád a bývalý spolupracant…
Dvanáctého tohoto měsíce, dva roky nazpět, jsem se vydal vstříc lepším zítřkům. No, nebudu hodnotit, nemá to cenu. Jsem naživu a dělám, co mě baví. Žiju v pořádném a hlavně čistém a uklizeném domě, navíc s lidma, se kterýma si navýsost rozumím. Mimochodem, už nám zase funguje topení a máme i teplou vodu. Což mi připomíná: včera celé obchodní centrum, ve kterém máme kancelář, bylo bez vody. Na pár hodin, ale i tak. Žádné kafe, návštěvy toalety (nebo jen na vlastní nebezpečí), prostě nic, k čemu je voda zapotřebí. V tu chvíli jsem byl nucen si přiznat, že nemít teplo a teplou vodu je mnohem méně drastické než nemít vodu žádnou… Ne že by tedy noc s mrazivým kouřem od úst byla nějak úchvatná 
***
Počasí se pomalu ale jistě prodírá pod pomyslnou čáru průměru. Je zima, dneska už od rána prší – což není zase takové překvapení. Jinak ale musím uznat, že oproti minulému roku, tento byl velmi příjemný. Dokonce se i několikrát stalo, že nám tady několik dlouhých dnů v kuse svítilo sluníčko a bylo příjemné teplo. Prostě paráda, co budu vyprávět. Ikdyž, podle kamaráda, který taky bydlí v Dublinu, byl tento rok mnohem horší. Jak sám podotknul, asi bydlím v “jiném Irsku”. I kdyby měl pravdu, to “mé Irsko” je prostě tzv. nej a s nikým bych ho nevyměnil…