Kapitola 52 – Největší hrozba? Dámy v kanceláři
Asi před dvěma týdny přede mě šéf postavil zajímavý problém – náš dosavadní poskytovatel IT řešení se rozhodl soustředit jen na svůj hlavní produkt, kterým je centrální rezervační systém pro letecké společnosti a cestovní kanceláře. Můj úkol zněl jasně: ověřit naše možnosti a zařídit vše tak, abychom mohli fungovat zcela samostatně. Co jsem v tu chvíli ještě netušil, vše jsem nakonec dělal úplně sám.
Na serveru Netware od Novellu, na počítačích Win XP s „GroupWisem“ na poštu a do toho všeho velmi specifické aplikace pro cestovní kancelář. Co se dalo dělat, musel jsem se do toho pustit.
Příkazový řádek? Nehrozí…
Jako první bylo potřeba rozhodnout, jaký server nasadíme. S linuxovými distribucemi, ani softwarem od Novellu nemám valné zkušenosti. Spíše bych je označil jako velmi povrchní až žádné. A tak pro mě ta volba byla zřejmá. Bude to server postavený na „klikacím“ OS od Microsoftu. A že jsme tedy velmi malá společnost o pěti lidech, zvolil jsem Small Business Server 2003. Má to všechno, co od toho chceme, včetně Exchange Serveru a nástrojů pro zálohování dat.
Po schválení šéfem – přecijen je to on, kdo drží pokladničku zkrátka – jsem objednal vše potřebné a začal jsem pročítat stránky technické podpory k OS. Tak nějak jsem postupně došel k závěru, že administrace uživatelů a souvisejících parametrů je dost podobná pokročilé správě uživatelů u Win XP Professional. První úleva byla značná. Po téměř patnácti letech zkušeností, byť jen na domácím kolbišti, jsem nabyl dojmu, že bych „ten server“ mohl zvládnout.
Hotovodvacet
Po asi dvou týdnech příprav (jenom záloha dat zabrala podstatnou část akce, navíc jsem kromě toho ještě provozoval své obvyklé povinnosti), jsem konečně nainstaloval server i počítače u nás v kanceláři. Zvládl jsem nastavení Exchange serveru, zálohy dat, nastavení uživatelských účtů i instalaci našich in-house aplikací. Šéf si spokojeně pobrukuje, jak to zvládl s naprosto minimálním finančním vypětím a náležitě se se svou „chytrostí“ chlubí na setkáních se zástupci ostatních cestovek v Irsku, které potkal stejný osud… Holt, ještě netuší, že si to později vyberu 
Největší hrozba? Dámy v kanceláři
Vše funguje, jak má. Přesto však se stále mé kolegyně ptají na spoustu věcí, které mě, jako člověku „z oboru“ připadají naprosto samozřejmé. Jsou to dotazy tzv. na odstřel. A to vše jen proto, že nečtou, co jim počítač „říká“. Přitom jedním z předpokladů k získání místa prodejce je právě počítačová gramotnost. Když si ale někdo nepamatuje ani svoje vlastní heslo a nedokáže pochopit, že má jiné heslo do sítě a jiné do in-house systému, to je pak na dvě věci…
Ach jo… Už se těším na dovolenou. Po týdnech vyjednávání odlítám 26/12. Je to poprvé od doby, co jsem se vydal „za lepšími zítřky“ do Irska, kdy budu kolem vánoc doma… Už aby to bylo