Kapitola 54 – Byla mým společníkem. Do soboty
Už na podzim minulého roku jsem se rozhodl, byť s těžkým srdcem, prodat svou zánovní zrcadlovku. Byla mým společníkem něco přes dva roky nafotil jsem s ní hromadu obrázků. Hlavně z rodinných událostí, ale dost bylo i různých experimentů a krajinek. V posledním roce jsem ale neměl ani moc času, ani příliš chuti vzít ji někam ven a trochu ji potrápit. A v sobotu jsem ji viděl naposledy. Nebyla to zrovna sranda, docela mě to i vzalo, ale aspoň nebude věčně sedět doma a čekat a čekat…
V mezičase jsem se věnoval šprtání na zkoušku, kterou -jak doufám- bych měl mít někdy v únoru. Snad to do té doby stihnu. „Bible“ o Windows Vista je asi pět centimetrů tlustá a ze čtrnácti kapitol jsem zatím zvládl jen šest a to ještě těch technicky méně náročných. Až se dostanu k „síťařině“, asi se dost zapotím. Tak nebo tak, s mým počítadlem trávím možná i nadměrné množství času. A je to docela znát. Jen doufám, že to k něčemu bude. Můj plán opustit současného zaměstnavatele a vyrazit vstříc velkým firmám s životopisem v ruce totiž povážlivě narušuje narůstající ekonomická krize a započatý boj o přežití.
Na témže poli -tedy na poli počítačové techniky- jsem po útrapách, jež trvaly pět pracovních dní, konečně dosáhl stavu, kdy jsou veškeré naše systémy v plném provozu. Měli jsme problém s rezervačním systémem, se kterým si nevěděl po dlouhou dobu rady ani technik z firmy, která nám onen systém dodala. Nakonec jsme zjistili, že to byla pouhopouhá opomenutá adresa sítě, ke které přistupujeme přes privátní síť. Na dnešním konferenčním hovoru se nás celkem sešli tři „ajťáci“ ze tří různých míst – já z Rathfarnhamu (kousek od Dublinu), další přímo z Dublinu a ten třetí dokonce z Anglie. Je to paráda, co všechno ta technika dneska umí – tři lidi na telefonu a současně i na mém počítači. A jen jsem sledoval, jak se mi po monitoru rozdováděla myška, jak s ní ti ostatní šmírovali po nastavení našeho firewallu (to je taková ta malá krabička, co se staví do cesty šmejdům, kteří by snad mysleli na to, že přes Internet napadnou podnikovou vnitřní síť a třeba ukradnou informace o zákaznících a tak).
Nic. Jdu zase „dělat, že dělám“. Mám tady práce nad hlavu a na rovinu se přiznám, že nevím, jak a kde začít. Takzvaný „time management“, tedy něco jako plánování času, nikdy nebyl mou silnou stránkou…