Kapitola 58 – Jeden autobus, dvě linky
Tak jsem zpátky z krátké dovolené. A když říkám krátké, tak to tak opravdu myslím. Snad poprvé, co žiju v Irsku, se mi nechtělo zpátky do jámy lvové. Těch pár dní volna s rodinou a přáteli se opravdu vydařilo a když jsem po týdnu odjížděl do Prahy na letiště, nechtělo se mi. Alespoň jeden týden navíc, to by byla paráda. Ach jo, jsem v práci druhý den a už bych zase letěl zpátky 
Za tu dobu, co jsem byl pryč, se odehrála spousta zajímavých a mnohdy i (na první pohled) dramatických událostí. Zrušil jsem poslední důkaz mé finanční existence v ČR, šéf pokročil s přebíráním cestovky v Limericku, Karen -moje kolegyně- vyměnila kontaktní čočky za elegantní brýle a já změnil svůj postoj k možnosti návratu na rodnou hroudu. Bohužel jsou ale i věci, které se nezmění, ani kdyby trakaře padaly. Moje „oblíbenkyně“ pořád žije (nepřeju jí nic špatného, ale už by konečně mohla změnit zaměstnavatele), Irsko mě přivítalo deštivým a chladným „welcome“ a autobusy dublinského dopravního podniku jsou stále stejně „spolehlivé“. Dokonce se jim i daří jezdit s jedním autobusem dvě linky zároveň – na přední ceduli číslo 15 a na bočním panelu 15B. Od křižovatky, kde se tyto dvě linky spolu „loučí“, jsem dnes ráno šel do práce pěšky…
Na stole se mi vytvořila taková krásná hromada z faktur, upozornění na automatické platby, požadavky na platby za rezervované zájezdy. Do toho nabírají na obrátkách přípravy na převzetí výpočetní techniky a instalaci nového serveru v naší nové kanceláři. A odpoledne k nám domů přijde zástupce z realitky – podepisujeme smlouvu na další rok. Z práce proto vyrážím už v půl čtvrté, takže docela cvrkot. Asi bych měl začít něco dělat, ať to všechno stihnu…