Kapitola 59 – Zápisník "ajťáka"
Název poněkud neobvyklý, ale dost výstižný. V poslední době se totiž kolem počítačů a všeho kolem motám více než bych asi měl. Probděné noci a dva servery jako společníci. A každý na jiném místě – jeden tady v Dublinu a druhý v Limericku na jihozápadě Irska. Přiznám se, že když mě poprvé šéf informoval o svém záměru převzít cestovku v Limericku, netušil jsem, kolik práce navíc mi tím vlastně přibude. A tak se zmítám mezi děláním internetových stránek, fakturací, počítačovou technikou a pravidelným každotýdenním trmácením se mezi oběma našimi cestovkami. V tuhle chvíli bych dokonce řekl, že jsem -hned po šéfovi, samozřejmě (česky neumí, ale sichr je sichr 
)- nejvytíženější osobou u nás v práci.
Ani si vlastně nepamatuju, kdy jsme naposledy se šéfem zašli na kafe jen tak poklábosit. Dneska, když už si tedy na to nechutně silné kafe (nepřeháním, pro lidi s nízkým tlakem bych návštěvu zdejšího podniku velmi doporučil) zajdeme, tak s tužkou v ruce a rozjímajíc nad plány do budoucnosti si tiše ukájím své ego tím, jak jsem zase jednou důležitý Je to ale jediná chvíle, kdy se tak děje. V momentě, kdy na mě tzv. log serveru vybafne pár kritických chyb v běhu systému, mé ego se opět stává menším a menším, až téměř neviditelným. Jo, když mi někdo říkal, že život „ajťáka“ není žádné peříčko, moc jsem neposlouchal. A teď si marně snažím vzpomenout, která chytrá hlava to byla…
Ale aby se neřeklo, že se pořád jenom hrabu v počítačích, vedu i docela normální společenský život. V poslední době se s různýma „akcičkama“ roztrhl pytel. Ne že bych se jich všech účastnil, ale občas se nechám překecat na posezení v centru Dublinu, nebo třeba na pár kol bowlingu. K tomu bowlingu mě tedy nemusí nikdo přemlouvat. Ten mě vždycky bavil. Zatím se mi nepodařilo vyhrát, ale už dvakrát to bylo těsně V příštích týdnech bude zase veselo, tentokrát přímo u nás v baráku. Snad přijdou všichni, se kterými ve skrytu duše počítáme. Že to bude zábava, o tom žádná. Jenom budeme muset schovat všechny botníky. Už zahučely dva – jeden u nás, další u kamarádů v Lucanu. A to stačilo jen pár piv. Tedy ne mě. Mě by totiž stačilo i jedno jediné. Ale jsou tady i experti, kteří dají „tři série po šesti“ a ještě pořád chodí. Jenže s další sérií už jaksi ubývá sil.
A taky se, jako správný Trekkie, chystám na nový Star Trek a zašel bych i na Wolverine. Kolegyně na něm byla a přestože sci-fi ani fantasy nějak obvzvláště nefandí, užila si to. Teď už jenom najít čas. A někoho, kdo by šel se mnou…