Kapitola 62 – Po šesti letech na kole
Šéf byl poslední dva týdny v podstatě mimo. Nejprve na dovolené ve Francii, odpočinout si u skleničky dobrého vína. S manželkou samozřejmě 
Ani se tady pořádně neohřál a už frčel do Anglie na pracovní setkání se zástupci jednotlivých regionů Nového Zélandu. No a minulý týden to měl samou schůzku a ve středu odletěl na inaugurační plavbu zaoceánské lodi jedné z britských cestovních společností. Loď se jmenuje Equinox, pojme až 2850 lidí a k tomu další stovky zaměstnanců mnoha restaurací, kaváren, relaxačních a zábavních center a tak dále a tak dále. Zkrátka, každá takováto loď je vlastně plovoucí město s luxusní nákupní třídou a „běžnými“ vymoženostmi každodenní potěchy. Luxusní plavbě samozřejmě odpovídá i cena, která je rovněž velmi „luxusní“…
Já na kole...
Zpátky na zem. V sobotu jsme byli s kamarádem v nedalekém Phoenix parku. Je to obrovský park v západní části Dublinu, ve kterém je ZOO, prezidentské sídlo, sídlo amerického velvyslance, sídlo premiéra, spousta hřišť a ještě více jelenů, nebo co to vlastně je Kamarád se vlastně přijel zničit na „inlajnech“ a já si půjčil -za skromných deset euro- kolo. Ano, kolo. Po šesti letech jsem na něj sedl a… A kupodivu jsem to zvládl bez větší úhony. Občas jsem se tedy zadýchal, hlavně když se mě chytilo sto kilo živé váhy a zvolalo „tahej“. Ale jinak to bylo fajn… Dokonce jsme tam našli i malou kavárničku. Kafe tam bylo výborné, venku bylo příjemně, no prostě idylka. Strávili jsme tam půl dne.
V neděli jsme vyrazili na nákupy do shopping centra v Blanchardstownu. Když pominu fakt, že je to hooodně daleko od místa, kde bydlíme, tak musím uznat, že to je první nákupní centrum, které i pro mě má své určité kouzlo. Kromě mnoha obchodů s módou tam totiž byly čtyři obchody s elektronikou. Když jsem to zjistil, vzal jsem je útokem. A nechal jsem tam i trochu peněz.
Ty peníze padly za stavebnici modulu experimentální desky pro připojení k USB portu počítače. V jednom pytlíku součástky, v druhém deska s tištěným spojem. A že jsem doma měl jenom kopyto, se kterým se moc pájet nedalo, koupil jsem si i novou páječku. Plynovou. Bez drátů. To je taková pohoda, když člověk nemusí nikde nic nahánět Sestavení mi zabralo asi čtyři hodiny. Pak jsem se „pomodlil“ a strčil jsem kabel do konektoru na oné desce a jeho opačný konec do USB portu mého počítače. Čekal jsem zajiskření v bedně a vyhozené pojistky, ale nic. Za chvíli jsem jen koukal na informaci, že se pro něco instaluje ovladač a pak už to bylo hotovo. Za použití testovacího programu jsem si ověřil, že na tom opravdu ještě nejsem tak špatně a role elektro-bastlíře jsem se zhostil na výbornou… A aby toho nebylo málo, podařilo se mi naprogramovat vlastní software, který čte hodnoty z otočného hejblátka na desce a jeho hodnotu posílá do Flight Simulatoru od Microsoftu. Což mimo jiné znamená, že jsem začal stavět svůj vlastní panel autopilota pro leteckou simulaci
***
Dneska ráno jsem se po příjezdu do práce odhodlal vybrat si trochu peněz na svačinu. Strčím kartu do bankomatu a co se neděje. Chvilku to vypadá, že všechno funguje, pak „to“ napíše, že transakci nelze provést a když zmáčknu „storno“, celý bankomat se sesype a kartu mi spolkne. A já jenom zíral, jak tam „najíždějí“ Windows NT4! Situaci ale zachránil člen ochranky banky, který se asi po deseti minutách objevil ve dveřích (ještě) zavřené pobočky a ptajíc se mě na jméno mi následně mou kartu předal. Uf.
***
Asi je dost věcí, na které jsem zapomněl. Za poslední dva týdny se toho odehrálo opravdu hodně. Ale co, třeba si časem vzpomenu a budu mít zase o čem psát…