Kapitola 63 – Holky a mašiny
Šéfa v poslední době napadají samé zajímavé věci. „Krize je krize a tak je potřeba hledat nové možnosti výdělku“, řekl mi. V tu chvíli jsem zbystřil. Po převzetí cestovky v Limericku jsem očekával něco neméně bláznivého. Když dokončil svou hlasitou úvahu, seděl jsem naproti němu se svěšenou bradou a přemýšlel, jak reagovat. Chvilku bylo trapné ticho, nervózně jsme pokukovali jeden na druhého a pak to ze mě vypadlo. „Ok.“ To bylo to jediné, na co jsem se po té smršti zmohl…
To, že se tady hromadně zavírají cestovky, to už nikoho nepřekvapí. To, že uzavírají svá zastoupení i letecké společnosti, to už je trochu jiné kafe. A tak mého šéfa nenapadlo nic jiného než se kolem jedné té zavřené kanceláře začít motat. Nejmenovaná letecká společnost (jméno nemůžu sdělit, šéf by mě sežral i s chlupama 
) vyhlásila tendr na tzv. GSA (General Sales Agent, tedy něco jako obchodní zastoupení) tady v Dublinu. Příští týden se k nám staví zástupce oné společnosti na zdvořilostní tanečky po naší kanceláři. Jo, další důvod k tomu, aby se tady po dlouhé době zase uklidilo. To jsem zvědav, kdo to zase odedře
Nicméně mě v souvislosti s onou návštěvou požádal, abych v rámci našich internetových stránek vytvořil jednoduchou záležitost s logem oné společnosti, nějakým obecným pokecem a případně i obrázkem. Když to viděl, tak pobaveně konstatoval: „Já věděl, že tam dáš letadla.“ Chvilku jsem na něj civěl -jde o leteckou společnost, tak co jsem tam asi měl dát- a pak mi to došlo. Narážel na mou největší vášeň. A tak jsem šéfovi na truc jeden obrázek s letadlem vyměnil za obrázek sympatických letušek na jeho palubě. Holt vždycky jsem měl za to, že ženský a mašiny jsou nejdokonalejší kombinace dvou různých živlů na jednom jediném místě
Mezitím jsme se byli v neděli rozloučit s dalšíma lidma, kteří se vracejí domů. Na dobro. V tuto chvíli už to dělá celkem sedm kusů kamarádů i „kamarádů“ jenom tento rok. Do toho začalo padat listí -ano, i tady je teprve půlka srpna, takže to tu vypadá jak na podzim. O to zasmušilejší náladu tyhle události vytvářejí. Ale mám na to lék. Můj oblíbený seriál pro dlouhé večery. A taky hromadu věcí, na kterým právě dělám. Bez tohodle rozptýlení bych asi dlouho nepřežil…
No nic, život jde dál. A já tady mám práce jak na kostele…. Pffff…
PS: Zase mi jedna má oblíbená kolegyně parádně zvedla žluč. Jdu se na chvíli provětrat…