Kapitola 64 – Nadávat se občas vyplatí
No dobře. Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale stejně jsem to udělal. Předminulou noc jsem strávil na letišti. Stálo to zato. Poznal jsem nové lidi. Dva. Novopečená manželata. A náramně jim to spolu slušelo. Jojo, ještě teď mám v hlavě vymeteno a tak raději píšu v jednodušších větách. No, proklábosili jsme se až ke čtvrt na sedm ráno, kdy hopli na autobus do Galwaye a já na Airlink do centra Dublinu. Včera jsem musel i dříve domů, protože jsem ztěžklou hlavou drtil klávesnici mého drahého pracovního nástroje. Šéf byl milostiv a tak jsem to v pět odpoledne zalomil do postele a probral se až dnes ráno…
A ráno to bylo vskutku krásné. Sice trochu chladné, ale neobyčejně přátelské s občasným polechtáním od sluníčka. Sice jsem v autobusu do centra ztratil povědomí o okolním světě, ale svou cestu do nejbližší trafiky jsem zaručeně našel. Možná proto, že tu cestu pro ranní povzbuzovák znám už nazpaměť. Kafe dokáže neuvěřitelně motivovat i v těch nejhorších chvílích, to by člověk ani nevěřil. Trochu problém ale byl, že po tom, co jsem si se vší slávou to kafe odnesl z trafiky, autobus do práce už byl připravený k odjezdu. A mě od něj dělila rušná silnice a červený panáček. A začal jsem nadávat jako starej dlaždič. A bylo to asi dost vidět. Řidič toho autobusu totiž trpělivě čekal až nastoupím. Sotva jsem si sedl na zadek, zavřel dveře a jeli jsme. A pak že se nadávání nevyplácí. Kdo tohle mohl vypustit z úst?
Jak jsme tak jeli, nestíhal jsem kroutit krkem. V ulicích bylo tolik zajímavého koukání až se mi nechtělo věřit, že jsem stále v Irsku. Ano v té zemi, o které se říká, že tamní dámy dvakrát krásy zrovna nepobraly. Odložil jsem i ranní noviny. Prostě bych to všechno nestíhal 
Teď už sedím v práci. Dělám včerejší tržby. No, abych byl upřímný, „tržby“ jsou poněkud silné slovo pro tento týden. V cestovce je až nepříjemný klid. Je konec srpna a všichni jsou na dovolených. Jenom doufám, že to je jen přechodné období a od září se to zase zlepší. Teď, když jsem začal s plánováním dovolené ve Státech, bych nerad přišel o práci…