Kapitola 69 – Tři roky
Noooo jo, letí to jako o závod. Ještě si pořád pamatuju, jak jsem balil ten nechutně velký kufr za nechutně velké peníze. Ten kufr se mi tady v Irsku rozpadl po zhruba týdnu aktivního courání po Corku, kam jsem se vydal hned druhý den po odletu. A za ty tři roky se změnila spousta věcí. Stihl jsem se třikrát přestěhovat, vyměnit běžný počítač za stroj od jablíčkové konkurence, vyměnit foťák od jednoho výrobce za jiný model od výrobce druhého. Taky jsem stihl prochodit asi tucet párů bot, ještě více párů ponožek a k tomu jsem i zvládl přibrat pár kilo. A co je nejdůležitější, obě mé sestry ze mě v jednom měsíci udělaly dvojnásobného strýce dvou úžasných prcků. Jediné, co se nezměnilo (kromě mého zaměstnání, zaplať pánbůh), je to, že jsem stále šťastně nezadán a stále žiju v baráku s lidmi, se kterými je mi dobře, a kteří celou tuhle pouť činí mnohem snesitelnější…
Dvanáctého října, přesně tři roky zpátky, se mi změnil život tak, že vůbec netuším, jak se mi to všechno podařilo zvládnout. Hledání bydlení a zaměstnání bylo jen zlomkem toho, co pro mě osud -ačkoliv na něj nevěřím- připravil. V průběhu mého života tady v Irsku jsem zakusil práci asistenta profesionálního fotografa, vývojáře internetových stránek, účetního i správce počítačových sítí a související technické podpory. Občas mám příležitost se vyřádit i jako „grafik“, to když šéf nechce utrácet nemalé peníze za profesionála, nebo je potřeba udělat něco opravdu rychle…
Vlastně bych mohl říct, že i přesto, že mám na účtu neustále nulu, se můj pobyt tady odvíjí tak, že se za něj rozhodně nemusím nijak stydět. Pravda, tu a tam se našly situace, na které nejsem dvakrát hrdý, ale i přes ně jsem se dostal a ve výsledku mě utvrdily v tom, že to, co dělám, má nějaký smysl. Ono známé „co tě nezabije, to tě posílí“ nabývá na mnohem větším významu ve chvíli, kdy jste daleko od všech, ke kterým by bylo možné se přivinout ve chvílích nejtěžších…
Ty jo, to je zase hodin. Ještě baterku od foťáku do nabíječky a frčím do postele prochrnět se k prvnímu dni čtvrtého roku tady na věčně zeleném ostrově…