Kapitola 71 – Kancelář bez papíru? Nemožné!
Původně měla tahle kapitola být o věcech veselých, komických, prostě zábavných. To bych ale nemohl narazit na třídního vola v naší kanceláři. I přes veškeré instrukce dávané mým kolegyním v průběhu tří let, účinek je prostě nulový. A to jim to vysvětluju ústně, individuálně, ale i písemně. Co naplat. Někde se stala chyba. Teď už jenom zjistit, kde. Ačkoliv to bude znít samolibě, nějak mám pocit, že u mě ten problém nebude. Pokaždé to zopakuju a pro jistotu se zeptám, jestli mě i „tomu“ rozumí. Řeknou to svoje „yes“ a tím to hasne. V naivní představě, že je to ok, se těším z toho, jak to všechno funguje. Chachá, ono nic. Asi prý vítr, Máchale…
To mě zase má milá kolegyně Nejstarší pěkně rozžhavila. Kolikrát jsem jí říkal, aby emaily, které se týkají rezervací pro zákazníky, nemazala? Snad stokrát. A po dnešním zjištění postoprvé a postodruhé. Upřímně řečeno, už mě to přestává bavit. Hlavně s ní je to pořád něco. Bordel na stole. Všude samé papíry, do toho oběd v misce, sklenice vody s její nechutnou rtěnkou na okraji, počítač jedním rohem ven z desky stolu, překroucené kabely jak u klávesnice s myší, tak u telefonu. Jak v tomhle může pracovat? A jak se vůbec může odvážit ten naprostý bordel ukázat zákazníkům, kteří u toho stolu tráví dlouhé desítky minut při sestavování jejich zasloužené dovolené??? Hlava mi to nebere. Ale což, jiný kraj – jiný mrav.
Úplně se hrozím toho, až začneme s přechodem na čistě elektronické zpracování dat. Samotný proces totiž vyžaduje určité znalosti práce na počítači a hlavně určitou disciplínu, která by měla minimalizovat možné problémy v budoucnu. Jestliže ale třetina dam ani neví, jaký je rozdíl mezi složkou a souborem, nebo jak onen soubor přejmenovat, nechci to vidět. Asi dám výpověď, anebo přejdu na pořádně silné uklidňující prášky. Ale opravdu silné. Pokud jde o dámy v kanclu, jsem choler. Ale jak si mě vychovaly, takového mě mají. I přiblbá historka se smazanými emaily mě vyprovokovala tak, že jsem se musel jít na chvíli uklidnit. Zašel jsem si pro kafe…
Taaaaaak. A je zase líp. Na chvilku. Ještěže je dneska škola, tak odsud vypadnu o hodinu dříve 