Kapitola 79 – Podivné úterý
Po pěti dnech volna jsem byl opět donucen vstávat dříve než ve dvanáct. Dnes navíc ještě o hodinu dříve. Moje sestra se po dlouhých -a já doufám, že příjemně strávených- devíti dnech odebrala zpět do „jámy lvové“ a já do práce. Prší, v kanceláři je poněkud šero a k tomu všemu nám nefunguje připojení k internetu. Kromě pěti plateb (z toho dva bankovní převody, které se pro nespojení se světem nekonají) tak vlastně nemám co dělat, snad až na psaní této kapitolky.
Budíček v půl sedmé, hrnek vařeného Panadolu a marná snaha rozlepit oči a zprovoznit mozek. Tak bych mohl charakterizovat dnešní ráno. Po sobotní akci v centru Dublinu jsme já i moje sestra poněkud „nakřáplí“. Hlavy jak střep, tísnivý pocit v krku a v mém případě navíc pořádná rýma.
Heh, teď jsem si vzpomněl, že jsem docela nedávno na Facebooku našel stránku s názvem (přibližně) „Nejhorší nemoc mužů – Rýmička“. Řeknu vám, že těch velmi zajímavých a stoprocentně „pravdivých“ názorů tam bylo tolik, že jsem odtamtud hned utekl. Co si ale budeme my chlapi nalhávat, jsme prostě padavky a ona „rýmička“ s námi dokáže pořádně zamést
Ke psaní této kapitoly se vracím po téměř pěti hodinách. Internet v kanceláři stále nefunguje. Naštěstí se mi po pár horkých chvilkách na telefonu se zákaznickou podporou podařilo zprovoznit sdílení Internetu na mém telefonu. A tak zatímco se mé kolegyně zabývají nezávaznou (čti typicky ženskou) konverzací (čti drbáním), já si vesele šmíruju po Internetu.
Před malou chvílí to tu nicméně zahořelo nefalšovanou pracovní vášní. To když jsme se šéfka pobočky a já pokoušeli ostatním dámám v kanceláři vysvětlit změny, které klepou na dveře. Šlo o maličkosti v souvislosti s právními požadavky a potřebou ušetřit místo v naší pidicestovce. Zatímco mladší generaci ty změny přišly vcelku logické a dokonce i příjemné, té starší nějak pořád nešlo přes „fous“, proč jí bereme něco, na co si taaaak dlouho zvykali. Ona dáma opravdu zrudla a v podstatě nám tady udělala přednášku o tom, jak to dělali v jejím předchozím zaměstnání. Shodou náhod, cestovka, na kterou se tolik odkazovala, už téměř před rokem zkrachovala.
Před chvílí se vrátil šéf. Ten nejvyšší z nejvyšších. Naše konverzace byla velmi stručná:
On: „Už jede Internet?“
Já: „Ještě ne…“
On: „Podělanej provider*…“
Já: „Jdeme na kafe?“
On: „OK.“
* Provider = poskytovatel služby, v tomto případě poskytovatel připojení k Internetu.
Někdy mám pocit, že to ani můj šéf není. Nestěžuju si! Právě naopak. K úplnému štěstí mi snad chybí jenom o něco vyšší plat. Ale to bych asi chtěl moc
Málem bych zapomněl! Tedy netýká se to dnešních podivných událostí, ale já se prostě musím pochlubit. V sobotu jsme se sestrou byli na akcičce pro fanoušky Hvězdných válek. Mrkněte na Video: Invasion Dublin – Duben 2010!
Tak. Konec. Došly mi nápady. A taky inspirace. Za hodinu a půl je padla. Z dam už asi nic veselého nevyleze, zákazníci nechodí. Prostě nuda v Dublinu…