Kapitola IV – Lepší zítřky
Víkendová křeč vyvolaná bezmocí nad otvírací dobou realitních a pracovních agentur je tatam. Lepší náladu navodil i dlouholetý kolega a opravdový kamarád, se kterým si důvěrně říkáme Přeceda a Přeceda (nejedná se o překlep, anébrž záměr). Dalším přilepšením, alespoň pokud jde o mou peněženku, je nalezení ubytovny, kde jedna noc přijde na pěkných 16 Eur. Sice je to pokoj pro čtyři, ale co já jsem postřehl, tak jsem tam zatím sám. A kdyby, tak se nic neděje. To, co mě totiž úplně nejvíc ubíjelo, byla naprostá společenská izolovanost. Jinak tedy, když si mě přátelé dobírali, že tady asi na hezkou slečnu nenarazím, netušil jsem, jak obrovskou mají pravdu. Irky opravdu nejsou moc hezké, každá druhá trpí nadváhou a ty, o které alespoň oko zavadí, jsou puberťačky – nevychované a na můj vkus i dost hlučné. Holt, bouřlivé a krásné mládí, které se ve většině případů vyvine v ještě bouřlivější, ale ne už tak přitažlivou dospělost. Z výše zmíněného tedy vyplývá, že ty „nej“ slečny jsou bohužel z Polska nebo Ruska, anebo bohudík z krásných českých luhů a hájů 
Je pondělí a to znamená, že budu moci navštívit pracovní agenturu, aby mi dala na nějaký ten čas práci. Nechci ji na stálo, protože mám rozjednány tři poměrně zajímavé „kšeftíky“ – dva u irských leteckých společností a jeden u firmy, se kterou jsem kdysi spolupracoval. Tak mě napadá: včera večer jsem měl zajímavý rozhovor s postarším pánem na recepci hotelu, ze kterého jsem dnes ráno utekl. Ptal se, odkud jsem, jaké to tam je, kolik si tak vyděláme a kolik zaplatíme za nájem a živobytí. No, pánešek se nestačil divit, když jsem mu řekl naši průměrnou mzdu v přepočtu na jemu srozumitelnou měnu… Na druhou stranu, co si budeme povídat. Mám pocit, že všechna větší města s hromadnou dopravou v ČR jsou na tom s obslužností i sociální vybaveností mnohem lépe. A když říkám mnohem, tak to opravdu myslím vážně. Autobusové stanice tady mají budky a popisky tak maximálně v centru. Když jsem jel do části Corku s názvem Douglas, měl jsem problém vystoupit na správné zastávce. Stál tam jen červený kůl s nápisem přepravní společnosti, ale to bylo asi tak všechno. Mají se co učit, Irové jedni… No nic, pozdní snídaňooběd mám v sobě. Je třeba jít pátrat po budoucí práci. Tak zase někdy!