Kapitola IX – A nezaprší!
Tato kapitola má nejkratší název, zato je velmi výstižná. Ano, po dlouhých dnech průměru v množství srážek se dostavil opravdový slejvák. Mraky v podstatě tvoří souvislou, pro sluneční světlo naprosto nepropustnou, vrstvu. Je chladno a pohyb na chodnících se přeorientoval na snahu o záchranu vlastních očí, když každý druhý domorodec prochází s deštníkem třikrát větším než by ve skutečnosti potřeboval. Co naplat, nevlídná část Zeleného ostrova je v plné parádě. V botách pořádné mokro a na stole ve fast foodu sendvič s horkou kávou – to jediné pozitivní na celém dni. Ačkoliv jsem v Irsku něco málo přes týden, připadám si, jako bych tady žil věčně. V centru potkávám stále stejné tváře, orientace po okolí už je na docela slušné úrovni. Jen ta práce ještě chybí a bylo by to dokonalé. Dneska jsem reagoval na dalších pět pracovních nabídek. Zároveň jsem začal s hledáním dočasné práce v mekáčích a podobných zařízeních. V tom, kde teď sepisuji tuto kapitolu, mají místo až od prosince. To je pozdě. Naštěstí je jich tady dalších několik a navíc v jedné internetové kavárně taky někoho hledají, teda snad ještě pořád. Nemám rád předsevzetí, ale dneska jsem jich několik udělal. Jedno z nich je najít si fleka do konce tohoto týdne, ať to je cokoliv. Skoro začínám uvažovat, do jaké míry by bylo možné v Irsku podnikat. Mám určité znalosti, které by se daly zúročit. Slyšel jsem ale, že to není úplně nejjednodušší. Uvidíme. Heh, tak to vypadá, že nejen ten název kapitoly bude nejkratší. Ach jo, jde se do terénu. Tak zase někdy nazdar!