Kapitola V – Zpět do Dublinu
Ať je Cork sebehezčí, nic to nemění na faktu, že jsem si před malou chvílí uvědomil jednu z mých fatálních chyb. Rád bych pracoval pro jednu z leteckých společností v Irsku, nebo Google a jim podobné společnosti. Všechny jsou ale v Dublinu, proč jsem tedy prchl do Corku? Jo, tak to bych taky rád věděl. Možná ze zvědavosti a možná z touhy se přiblížit jižním částem Zeleného ostrova, které jsem si tolik oblíbil. Pravdou ale je, že Cork „zdá se býti pro začátky bez známostí poněkud podivný“. A tak jsem se rozhodl. Zítra se vracím zpět do Dublinu, abych byl „po ruce“ v případě různých pohovorů. Jen mě mrzí, že jsem si to neuvědomil hned. Ušetřil bych spoustu času a taky peněz. Taky by tam možná byla lepší možnost narazit na krajany a krajanky… Dublin pro mě, jako zarytého nadšence do letadel, bude mít i další výhodu – velké mezinárodní letiště se spoustou zajímavých objektů k „fotostřílení“. Jen tak pro info, za vlak do Corku jsem vyhodil slušných 60 Eur, za cestu autobusem zpátky pouhých devět. A to se vyplatí! Popojedem… Musím přiznat, že bydlení na ubytovně, kde by teoreticky měli být další tři spolubydlící na pokoji, ale naštěstí zatím nebyli, není zase až tak marné. Kromě významné finanční úspory jsem se po dlouhé době pořádně vyspal. Zima tady každou noc láme rekordy, alespoň pokud jde o ty mé osobní, jež se odvíjejí od zcela nevytápěných nebo jen mírně vytápěných pokojů. Ráno jsem si dal studenou sprchu a pak zase vyrazil. V centru jsem našel internetovou kavárnu, kde jsem mohl bezdrátově připojit i svůj notebook. Ani nevíte, jaká to byla nádhera, zase pracovat starým zaběhnutým způsobem a mít všechny potřebnosti pohromadě. Ach… Podařilo se mi odvařit pogumování koleček na kufru. No, v tuhle chvíli se s tím velmi špatně jezdí, při nerovnostech se zasekávám o střední část kufru a navíc ten kravál… Do autobusu mi ale asi ten kufr nevezmou. Sice stál hromadu peněz, ale budu se ho muset zbavit a koupit něco menšího a s kvalitnějšími kolečky. Naštěstí jsem nedaleko v nákupním centru našel cestovní tašku s terénním provedením koleček a za pěkných 25 Euro. Jen nevím, jestli to tam všechno nacpu, neb jak to obvykle bývá – už při odletu mírná nadváha a při návratu rovnou dva kufry! Dneska odpoledne si udělám fajn čas. Vezmu konečně foťák a zkusím něco „sejmout“. Jak na potvoru je tady ale dost zataženo a celé dopoledne tady pršelo. Tak ty fotky budou poněkud neveselé. Ale aspoň něco… Jak si tak dávám velmi zdravou stravu v nejmenovaném podniku na Patrick’s Street, dochází mi, že mnou probleskávají zvláštní emocionální bouře. Euforie štěstí z uskutečněného, byť ne zcela završeného, snu a zároveň čiré zoufalství z toho, že stále nemám pevné zázemí. Přeceda mě ale napsal: „Zahradník taky odjel do UK, dělal si tam dovolenku a mezitím si něco našel. A dneska dělá machra!“ Jojo, Přeceda! Vždycky má v zásobě nějakou tu vtipnou glosu 
Tak zase někdy příště! Přestalo pršet, jdu střílet!