Kapitola VII – Zamračený Dublin, světlo naděje…
Včera večer jsem si poprvé za ten týden v Irsku vyšel do irského pubu a dal si Guinesse. Možná se to ani nedá popsat, ale ten pocit, že si máte s kým posedět, navíc s někým, kdo taky kdysi tady v Irsku začínal a měl tedy pochopení pro historky „z podsvětí“ mého putování. Bylo to prostě super a „domů“ jsem se dostal až kolem jedné hodiny ranní. K mému údivu jeden ze spolubydlících ještě svítil a četl noviny – ještě asi tak hodinu po tom, co jsem se vrhl na lože. Neodolal jsem a zašel jsem navštívit Walton’s House of Music, neboli Waltonův dům hudby. Našel jsem tam všechny možné i nemožné hudební nástroje, které jsou tady považovány za tradiční irské – píšťalky, bubínky (tzv. bodhrán), kytary a spousty výukových materiálů a sborníků lokální muziky. Našel jsem tam krásnou „waltonku“ v celo černém provedení. Stála 4,50 Eur. Koupil jsem ji. Teď už jich mám šest. Asi jsem dneska našel bydlení. V domě o třech pokojích bydlí samí Češi a Slováci, jeden z nich mi dneska volal a nabídl schůzku s prohlídkou. Na týden je nájem kolem osmdesáti eurochechtáků a navíc chtějí depozit ve stejné výši. Což ještě pořád mám : ) A taky se mi ozvala dáma ze společnosti, se kterou jsem kdysi – ještě jako zaměstnanec ČSA – dohadoval podmínky nasazení jejich produktu na náš web. Tedy web ČSA. Posílal jsem jí životopis s přehledem praxe. Slíbila, že vše předá oddělení lidských zdrojů. Pořád přemýšlím, proč mi asi volala (měl jsem jen vzkaz na záznamníku). Až budu mimo krásný, leč poněkud hlučný, střed Dublinu (což bude asi tak za hodinu a půl), zavolám jí. Jsem opravdu zvědav, cože mi to vlastně chtěla. Každopádně, shrnuto a podtrženo, dalo by se říci, že dnešní den byl vcelku úspěšný a čeká mě víkend a dost možná i stěhování do nového, byť dočasného domova. Nějak se mi nechce psát. Tak to zkrátím a půjdu zpět do ulic. Zase někdy nazdar!