Kapitola X – Cesta do Dundalku
Za jedním ze spolubydlící na víkend dorazí rodiče. Oba. A tak bylo jasné, kdo musí jít z kola, tedy baráku, ven. Rozhodl jsem se pro cestu do městečka asi hodinu a půl cesty autobusem vzdáleného od Dublinu. Je to nádherné malé město s historickým centrem a nově zastavěnými okrajovými oblastmi. Příznivcům irské sourozenecké kapely The Corrs (www.thecorrs.cz) jistě nemusím připomínat, že tady to vlastně všechno začalo 
Sedím v restaurace v centru. Tak trochu připomíná ten americký styl – řada sedaček a stolů podél nejdelší stěny, kafe se tady vaří do hrníčků, které lze vidět v mnohých domácnostech a objednávky přijímá garda slečen a paní s předtištěným bločkem v ruce.
Dundalk nezapře svou polohu. Jako v celém Irsku, i tady mají takzvaný soft day – jemné mrholení, které sice promáčí vlasy, ale na deštník to není. Vyrazil jsem sem, abych nachytal pár fotek, ale zatím to vypadá, že mi nebude přáno. Snad alespoň odpoledne.
Do restaurace před malou chvílí dorazila rodinka s prckem. Ten rámus, co to škvrně udělá, bych nikomu nepřál takhle při obědě poslouchat. Ale vaří tady dobře. Dal jsem si kuře na kari s rýží a k tomu velký kotel kafe.
Dvě noci po sobě opět strávím v dublinském hostelu. Hned v pondělí jdu do Federální bezpečnostní agentury. Dostal jsem tip na práci, kterou při svých znalostech angličtiny určitě nebude problém dostat. Jo, pokud to vyjde, budu mít svou první práci v Irsku. Byť to bude floutek, jehož jediným úkolem je stát jako magor v nějakém obchodním domě a chránit již elektronikou jednou chráněné zboží. Pravda, nic moc, navíc na moje kyčelní klouby… Ale aspoň něco. Nějak se začít musí a pokud je to opravdu taková jistota, tak do toho jdu za každou cenu. Pořádnou práci můžu shánět později.
Už mám to jídlo skoro studené, takže nazdar bazar a opatrujte se!