Kapitola XII – Zmrzlé prsty a malé vítězství
Je tu zima jako v Rusku. A to podle oficiálních turistických příruček teploty ani v zimě neklesají pod 8°C. Těžko říct, co je na tom pravdy, ale já mám prsty zmrzlé tak, že jsem je před psaním musel nějakou tu chvíli rozmrazovat.
I druhé kolo souboje se „sociálním úřadem“ (to první bylo o uznání dokladů k přihlášce) jsem nakonec vyhrál. Teď už se můžu považovat za napůl místního. Ono číslo pro styk s úřady sice vypadá hůř než moje telefonní, ale co naplat, jeho váha pro rovnocenný sociální život zde v Irsku je neoddiskutovatelná. Další dobrou zprávou je, že se konečně ozvala první společnost, u které jsem se ucházel o místo web designéra. Dnes odpoledne budu podroben cca padesátiminutovému on-line testu znalostí programovacích technik pro web. Je to prý předkolo osobnímu interview. Pomalu se začínám obávat, kolik kol to řízení vlastně bude mít…
Popíjím kafe v jednom z oněch fast foodů a píšu tenhle blábol. Teď mě napadlo, pracuje tady jedna slečna od Kladna. Je jedna z těch, kteří se za pár týdnů vrací domů. Natrvalo a navíc se může vrátit do svého původního zaměstnání. Má ale někdo štěstí. Jak se tak na to psaní nemůžu v tom hluku soustředit, pustil jsem si do uší svoje oblíbence, tentokráte živě z Dublinu. To je najednou paráda…
V kufru jsem našel dvě starší čísla fotomagazínů, koupená ještě v Praze před odletem. Když jsem tak mrkal na ty nádherné fotografie různých soutěžících, zastesklo se mi po starých dobrých dobách. Asi budu zase muset začít experimentovat a fotit všechno, co se dá i nedá. Želbohu, při hledání práce moc času není a tak to asi ještě na chvilinku odsunu z předních příček mého pomyslného žebříčku priorit pro přežití. To je ale blbost. Nikdy jsem žádný žebříček neměl, vždycky jsem se řídil instinktem. Čímž ale netvrdím, že bych neměl v určitých záležitostech jiný přístup oproti těm ostatním. A už vůbec nechci tvrdit, že mi to vždycky vyšlo. Aaaaa, duet Andrejky Corr a Bona z U2. When The Stars Go Blue – volně by se dalo přeložit jako „Když hvězdy blednou“. Nádhera, přestože tedy Bona zrovna nemusím, zpívat prostě umí, to mu musím přiznat k dobru. 
Tak mě napadá, že bych vždycky mohl k článku udělat tematickou fotku z prostředí, ve kterém onu apitolu zrovna plodím. No, většinou to bude stejné místo, protože je plné lidí a tak nějak mě to tady inspiruje k blábolení… Tady je první. Snažím se na ní tvářit inteligentně, ale jak se říká „kde nic není, tam ani čert nebere“. No jo, tak já zase pofrčím „domů“. Dohodli jsme se se spolubydlícími, že můžu zůstat celý tento měsíc a zaplatím naprosto minimální nájemné. Jo bydleníčko je to luxusní, spát na koženém „sofa“ už jsem si zvykl, a když k tomu přičtu bezdrátové připojení k vysokorychlostnímu internetu. Prostě lahoda. Tak zatím zdar a občas koukněte na moje fotky ve fotogalerii. A když se vám i poštěstí, že se ukliknete na dobrou známku v hodnocení, budu jedině rád 