Kapitola XIX – Svět se změnil. Doba temna nastala
První část nadpisu je mírně nadnesena, svět je stále stejný. Bohužel. Je ale součástí úvodního proslovu prvního dílu výborné trilogie Pán Prstenu. Stejně tak je součástí onoho proslovu i druhá část nadpisu, která však již svůj „hlubší" význam zcela jistě má. Alespoň ve spojení s dnešním ránem…
Byly vánoce. Byly. Už je po nich. Upřímně, téměř jsem je nepostřehl. Možná tím, že jsem je strávil doma u televize. Irové jsou zvláštní. Kdo očekává šňůru ohádek, jako jsme zvyklí v českých luzích a hájích, utře nos. A zamáčkne slzu. Místo pohádek do diváků cpali „kvalitní" seriály ála Rodinná pouta. Paráda. Měl jsem pět dní volno a v televizi prostě nic nebylo. A tak jsem lítal, programoval, flákal se, utápěl se v po okraj napuštěné vaně, četl si (jojo, začal jsem zase číst – kdoví po kolika letech). Spát jsem chodil ve tři ráno, vstával jsem ve tři odpoledne. A tak pořád dokola. Zvláštní bylo, že jsem měl stále co dělat. Ale abych se dostal k tomu temnu…
Dnešní noc, první noc, po které jdu zase do práce, jsem vůbec nespal. Prostě jsem to zase táhl do tří ráno. No a v sedm jsem měl vstávat. Co budu povídat. Rozhodl jsem se, že to dneska překonám a večer půjdu brzy do postele, abych se zase vrátil do normálního časového režimu. V půl osmé jsem po letu z rakouského Innsbrucku přistál v Praze na letišti Ruzyně. Při finálním přiblížení jsem si tu a tam odskočil k žehlícímu prknu (přeci nepůjdu do práce ve zmačkané košili?) a přitom sledoval „bednu". A celou dobu jsem přemýšlel: „Nejdou mi špatně hodiny?" Kolem osmé jsem vyrazil z domu směrem na zastávku autobusu. Ještě v půl deváté byla taková tma, že svítily pouliční lampy i reflektory na O'Connell's Bridge. Kdysi přeplněné ulice zely prázdnotou. A v tu chvíli mě napadl nadpis dnešního pokračování povídání o putování za štěstím 
A jak jsem tak nad tím přemýšlel, projelo kolem docela dost sanitek, policejních i hasičskýc aut! Celkem jich bylo snad osm. Všechno jedním směrem. Došlo mi, že hučení v mé hlavě (po probděné noci to s mojí makovicí opravdu není nic moc) není nic oproti tomu, co se asi odehrávalo v místě, kam všechna ta houkající a blikající auta jela… Irsko zřejmě zažilo další svůj černý den…