Kapitola XVIII – Další nádherné ráno
Nestává se to zase až tak často a snad i proto jsem měl z dnešního rána obrovskou radost. Sice mrzlo, ale nad obzorem vysvitlo sluníčko a všechno kolem pokryla ranní jinovatka. Poprvé jsem si uvědomil, jak krásný by mohl být Dublin, kdyby tady alespoň na chvíli zasněžilo. No, už několik let nic nebylo a nevypadá to, že by se to chtělo změnit.
Před nějakým časem jsem dělal přijímačky na vysokou školu. Uspěl jsem. Kupodivu. A v lednu mi to začne. Docela se těším, že budu častěji lítat do Prahy a občas dorazit i domů za mámou a zbytkem rodiny. Taky to bude tak trochu vybočení z jinak všedního životního běhu. Což, doufám, bude jen u prospěchu věci 
Zrovna před chvílí se v kanceláři objevil takový mladík. Byl poněkud specifický. Ptal se na nové destinace v Evropě a přitom vypadal, že ani netuší, kde ta Evropa vlastně je. No, co budu povídat, co chce spíše zažít na vlastní kůži. Jen chudák kolegyně, která „plodného" rozhovoru povinně zúčastnila. Asi jí dalo hodně námahy, aby nepropadla záchvatu smíchu i pláče dohromady.
Koupil jsem si nový notebook. Stál necelé čtyři Eura. Neděste se, není to žádný šrot, nýbrž pořádný poznámkový blok (v angl. note book) na zaznamenávání nesmyslů, jež více či méně souvisejí s mou prací.
Tento víkend mě čeká nemilá návštěva elektro obchodu v centru. Před časem jsem si tam pořídil levný model mp3 přehrávače. Nemá ani displej, ani ty ostatní vymoženosti moderních a předražených kousků. Má ale praktický a pěkný design v černém provedení a jednoduchou obsluhu. Už jednou jsem ho ale byl vyměnit, protože prostě nechtěl nastartovat ani po delším nabíjení. Ten druhý má prozměnu špatný konektor, takže se přehrávač průběžně odpojuje od nabíjení a vlastně i od notebooku. Až doteď jsem byl schopen nějak ten kabel poštelovat a přehrávač tak naplno nabít. Teď už ale ne. Prostě to nejede…
Zatímco ostatní budou o vánocích mlaskat blahem nad tou spoustou jídl, pití a pohádek v televizi, já budu „mlaskat" nad programovým kódem stránek, které mají být od nového roku v plném provozu. Čeká mě několik „nádherných" dnů volna, plných samoty, oblíbené hudby a snad i nějakých těch dobrot a… práce 
No nic, co se dá dělat? Makat se musí. Tak já teda jdu! Tak zatím zdar a krásné vánoce!