Kapitola XX – Kde jen začít?
Když jsem se při on-line hovoru s dobrým přítelem dostal k informaci, že můj poslední příspěvek na téma „životní osudy mé maličkosti" nese datum z konce prosince minulého roku, nedalo mi to a rouzhodl jsem se opět něco málo napsat. Něco málo… No, upřímně řečeno, za tu dlouhou dobu se toho stalo tolik, že vlastně ani nevím, kde bych měl začít.
Bydlím. To je asi zpráva číslo jedna. No vlastně až číslo dvě. To první místo by měla obsadit strohá informace o tom, že jsme se se zaměstnavetelem dohodli na ročním kontraktu a jsem již veden jako řádný zaměstnanec se vším, co k tomu (bohudík i bohužel) patří. Platově jsem ale zlstal v podstatě na „svém".
Zpět k bydlení. Tak nějak se zadařilo a na serveru o Irsku jsem našel inzerát, který svolává všechny amatérské i profesionální české fotografy v Irsku. A tak jsem poznal nové dvě, poměrně klíčové pro další rozvoj, osoby. Obě mají stejnou vášeň – fotografování. A tak jsme začali vyrážet na fotografické výpravy. Minulý týden se konala první. Zavítali jsme do přístavního městečka Howth. Za týden by to měl být Bray. Všechno je kousek za Dublinem a dá se tam dojet městkou hromadnou dopravou.
Ale zpět k tomu bydlení. Druhá osoba mi jen tak nabídla bydlení za pěkných 200 Euro v klidné rezidenční oblasti za Dublinem. Lucan je s centrem Dublinu spojen poměrně frekventovanými autobusovými linkami a tak doprava do práce nedělá žádný problém. I tak ale na cestě jedním směrem strávím mnohdy i hodinu a půl. Jo, příjemná výše nájmu se prostě někde musí promítnout. V tomto případě třemi hodinami deenně v autobusech městské hromadné dopravy. Na druhou stranu nutno říci, že jsem „zdědil" pokoj v přízemí. Má strategickou polohu, dveře vedou rovnou do kuchyně. A do (na irské poměrně velké) zahrady vedou tzv. francouzské dveře. Prostě paráda. Jen se musím zbavit nepříjemného zápachu cigaret, který tady zůstal po předchozím nájemníkovi.
V práci jsme poměrně nedávno oslavili spuštění nových internetových stránek, zatím s vesměs pozitivními odezvami. Spuštěmním nového webu to však jen začalo. Stále nás čeká spousta práce. Při té příležitosti mi bylo umožněno se fotograficky vyřžádit na našich slečnách a paních. Úkol zněl jasně. Připravit portrétní fotografie zaměstnanců do sekce „Our Team". Docela se povedly, až budou schváleny, dám vědět, kde se nacházejí 
V Dublinu, světer div se, dnes ráno nasněžilo. Sice jen trochu, v horách za Dublinem poněkud více, ale i to stačilo na to, aby tady zcela zkolabovala veškerá doprava. Už se stalo, do práce jsem dorazil opravdu pozdě. Dokonce později než obvykle 
Taky jsem byl už dvakrát ve škole. Poprvé se jednalo jen o papírování, tedy administrativní zápis ke studiu. V druhém případě už se jelo „naostro". Devět hodin s malými přestávkami jsme poslouchali pana profesora matematiky, kterak v učebně doslova onanuje nad maticemi, funkcemi, derivacemi a podobnými zvěrstvy. No, kupodivu to vypadá, že jsem to snad i všechno pochopil. A to je co říct, protože totéž se probíralo na střední škole a tam jsem se prostě vůbec nechytal.
Jsem se nějak rozepsal, co? No, je na čase to utnout. Chce se mi docela spát, tak to zabalím a půjdu na kutě. Zítra mě čeká zase fůra práce, čerstvý mozek a dobrá nálada bude potřeba více než kdykoliv jindy. Tak zatím nazdar a opatrujte se!