Kapitola XXI – Příběh pokračuje…
Události posledních dní mi v mnohém otevřely oči. Prohlédl jsem nové možnosti, které mi pobyt v Irsku skýtá. Ale než se k tomu dostanu, musím se podělit o nevšední zážitek, na který jsem v posledním vyprávění úplně zapomněl.
Jednoho krásného pozdního odpoledne, když jsem vyrazil vstříc domovu, zůstal jsem stát jako v „Jiříkově vidění". Pohled, který se mi naskytl, byl opravdu poměrně nevšední. Velké auto s pohonem na všechna čtyři kola, kterak si „hoví" svou přední částí kapoty ve výloze a dveřích pobočky Bank of Ireland… Kolem něj policejní páska s ostrahou. Jak jsem se druhý den dozvěděl, šlo o pokus o vyloupení banky. Pánové ale přišli pozdě, časové zámky trezoru byly právě uzamčeny. A tak se „zdekovali" a odjeli na připravené motorce. Nikdo naštěstí nebyl zraněn.
Zpátky k mým pohledům do budoucnosti. Jak jsem už kdysi dávno zjistil, je tady docela jednoduché založit si vlastní „jedno-osobovou" firmičku s vlastním obchodním názvem. Taky jsem zjistil, že životopisy nesmí reflektovat skutečnou praxi, či vzdělání, ale je třeba si je doslova vymyslet podle toho, na kterou pozici se člověk hlásí. A tak už nějakou dobu přemýšlím nad tím, jestli toho nevyužít. Ano, zaměstnání, které momentálně mám, je zajímavé a moc mě baví, ale tak nějak mě už nebaví pracovat za polovinu až třetinu toho, co bych a stejnou práci dostal jinde. Existenční krize je zažehnána, našel jsem stabilní zázemí a je načase postoupit do dalšího „levelu"…
Březen roku 2007 pro mne bude (svým způsobem) památný. Poprvé jsem dostal krásnou příležitost asistovat profesionální fotografce při dělání obrázků pro časopis VIP. I jako asistent jsem si tuto akci náramně užíval. Hlavně ve chvílích, kdy se odrazná deska, větší než já, začala vzdouvat při sílícím větru při focení v exteriérech venkovského hotelu. Chvílemi to vypadalo, že opravdu odletím 
Tato akce mi pomohla ověřit si v praxi to, co opravdu o „velkém" focení vím a doplnit znalosti tam, kde se jednoduše teoretizovat nedá. Komunikace s vizážisty, stylisty, fotografovanými osobami i organizačním personálem. Nic z toho se v moudrých knihách prostě nedozvíte… Už se těším na další akci, která, jak to vypadá, by měla přijít poměrně brzy.
Včera večer jsme s mým kamarádem, švagrem a spolubydlícím v jedné osobě rozjeli „kompjůting" na nové, vyšší úrovni. Ano, ano, pro někoho samozřejmost, ne tak pro nás. V chatrči na zahradě jsme objevili zcela nový monitor, který tam po sobě nechal bývalý nájemník. Problém dělby o jeden notebook pro dva lidi, kdy jeden chtěl koukat na M.A.S.H. a druhý pracovat na podnikovém webu byl vyřešen. Nutno podotknout – k oboustranné spokojenosti. Mě to navíc umožní zpracovávat své fotografie mnohem pohodlněji (týká se hlavně podání barev, které jsou na mém „chladném" displeji opravdu k ničemu). Navíc se na tom monitoru krásně lítá s Airbusem 330 J
Tento týden bude ve znamení koncertů a slavností. Ať už je řeč o oslavách Svatého Patrika, nebo o koncertech, jež jsou pravidelně přádány v dublinských pubech. V úterý jdu na performanci irské houslistky Zoë Conway. Slyšel jsem ukázky jejího umění na webu (www.zoeconway.com) – to vystoupení si opravdu nesmím nechat ujít… No a v sobotu jdeme s kamarády fotografy (i nefotografy, samozřejmě) do centra irské metropole, kde bude dalších několik tisíc, možná desítek tisíc, lidí. Program je bohatý a snad největším lákadlem bude „karnevalový" průvod. Vše se lze dočíst na www.stpatricksfestival.ie – je to anglicky, ale obrázkům snad rozumí každý J
Tak. A dost. Moc kecám, málo makám. Tak zatím nazdar a dejte taky o sobě někdo vědět! 