Kapitola XXII – Přípravy na velký den…
Sedím v autobusu, který by mě dříve nebo později měl dostat do Lucanu. Tam bydlím. Má touha se dostat domů je o to větší, že tam na mě (alespoň dle sms mého spolubydlícího) čeká buřtguláš a v lednici vychlazené pivko 
Mezitím si ke mně přisedly nějaké malé slečny a s nimi prazvláštní „vůně". Nu co, člověk si nevybere.
Celé Irsko žije následujícím prodlouženým víkendem. Všude je vidět sváteční nervozita, přípravy na velkou parádu jsou v plném proudu. Na oslavách dne sv. Patrika se jen v Dublinu očekává účast kolem dvou set tisíc lidí. Jak to ale vypadá, velká část z toho budou turisté, kteří tak do země podle odhadů přivezou více než šedesát milionů eur. Jo, všechno se dneska tak nějak zpeněžuje a je smutné, že se to týká i „svatých"…
V práci byla trochu neobvyklá atmosféra. Nikdo nechodil pro katalogy, nikdo se na nic neptal, nikdo nic nekupoval. A tak jsme se odpoledne se šéfem sebrali a zaskočili na kafe do nedalekého „Deli". „Deli", nebo-li „Delicatessen", jsou zvláštním druhem rychlého občerstvení. Něco jako KFC, nebo McDonald's. S tím rozdílem, že se tam výborně vaří a vládne tam celkově mnohem přátelštější atmosféra. Přiznávám, že o přátelštější atmosféru se starají spíše Irové od přírody než samotný fakt, že je to „Deli". Ale koho to zajímá, že? 
Zítřejší program je nadmíru jasný. Ráno bojová porada se snídaní u kamaráda a pak hurá do centra. Snad nikdo z nás nespadne do Liffey. V neděli se navíc bude konat již několikátý ročník známé loterie a večer pak zahřmí a prozáří oblohu nad dublinským přístavem monstrózní ohňostroj a nad řekou Liffey světelná show.
Dnes večer je opravdu zvláštně. Je krásně, ale jemně mrholí. Bylo teplo, ale nakonec se pořádně ochladilo. Nevím. Asi bych měl na tyhle „legrácky" už zvyklý, ale pořád mě to „bere"… Je ale pravda, že když člověk čeká dvacet minut na autobus a mrholí mu za krk, zase taková paráda to není.
Výborně, už jsme v půli cesty. Nějak se to vleče. A já jsem taky celý tak nějak „rozvláčněný". Tak zdar a sílu a zase někdy!