Kapitola XXVII – Trochu se ochladilo
Je to tak, dlouhé dny, plné krásného sluníčka a tepla, jsou zřejmě na nějakou dobu pryč. Alespoň podle dneška. Je opravdu chladněji, i když na kabát to rozhodně není.
Tento týden nezačal zrovna nejpříjemněji, o to lepší však bude jeho konec. V pátek mne čeká asistování při focení nějaké „celebrity" ze Sky News (místní zpravodajský kanál se sídlem v Británii), v sobotu pak něco pro TV Now a nakonec i pro samotný magazín VIP, u jehož fotek jsem se již jako asistent profesionální fotografky objevil. A dokonce i v závěrečné informaci k článku 
A v neděli mě čeká sólové fotografické vystoupení na veletrhu cestovního ruchu a pracovních příležitostí pro mého zaměstnavatele. Jojo, nakonec ještě budu slavný Ale jak říká můj kamarád. Člověk může být buďto jen slavný, nebo jen bohatý. Obojí dohromady údajně nejde. Tak přemýšlím, jestli mi ta sláva stojí za to
V sobotu jsme byli s přáteli zase na výletě. V Dún Laoghaire. Já podruhé, oni poprvé. Členové bandy se sice významně obměnili, zábava je to však o to větší. Jsou to srandisti každým coulem a není chvíle, kdy bychom se nestáčeli smíchy k zemi. V autobusu, na přístavním molu (nebo mole, čeština je prevít), nebo v centru města. A bylo krásně teplo, ale ve vzduchu opar tak hustý, že nebylo vidět přes záliv na dublinský přístav. Fotky podle toho dopadly na dvě věci. Tedy, většina z nich. V nohách jsme ale měli příslovečných tisíc mil, tak jsme byli rádi, že jsme to zvládli ještě domů. Tam jsme s sebou flákli a už se nezvedli…
Jak tak jedu z práce domů, přemýšlím, co bude s večeří. Bude, nebude. Když bude, co bude Nakonec to asi dopadne tak, jako vždycky. Toustový chleba s máslem a něco na to, k tomu čaj nebo kafe. Spíše to kafe. Čeká mě spousta práce a taky bych si rád zase na chvíli zalítal ve flight simulátoru…