Kapitola XXVIII – Fotky, narozeniny a nespavost
Nevím, čím to přesně je, ale nějak se mi nechce spát. Možná je to tím, že jsem dneska zase vypil spoustu kávy, což je pro mě v poslední době obrovský problém, nebo tím, že jsem se o víkendu nestihl pořádně unavit. A to ani přesto, že pro mne posledních několik dnů nebylo právě odpočinkových.
V pátek jsem měl sice volno, ale celý jsem jej strávil na fotografování v Herbert Park Hotelu v dublinské čtvrti Ballsbridge. Je to místo, kde najdete ambasády nejrůznějších zemí, věhlasný stadion na Lansdowne Road, nebo spoustu honosných domů vyšších vrstev. Pokud jde o ony ambasády, jistě nejednoho pobaví fakt, že ta izraelská stojí rovnou naproti té americké 
Alespoň, pokud si dobře vzpomínám…
V sobotu jsem pro změnu fotil na veletrhu s názvem Great Escape. Konal se shodou okolností hned naproti hotelu, ve kterém jsem předchozí den asistoval své kamarádce Bětě při focení mladé reportérky televizní stanice Sky News a její roztomilé osmiměsíční dcerky. Snad se poštěstí a budu moci alespoň jednu fotku připíchnout třeba někam sem
A v tutéž sobotu jsem i slavil své devětadvacáté narozeniny. Jo, čas letí, život plyne a já namísto oslavy pracoval. Večer jsem alespoň s kamarádem zašel na pivko do nedaleké hospůdky.
Ještě před hospůdkou však proběhla „rychloakce" v hotelu Westbury, kam se kolem půl sedmé večerní začaly sjíždět takzvané celebrity, neboli slavné osobnosti, z celého Irska a snad i z Velké Británie. Na pořadu večera bylo vyhlašování TV Now Awards. Neptejte se, o čem to je a kdo významný se tohoto počinu zúčastnil. Já je neznám. Nevím, kdo je kdo, odkud a proč se tady vůbec objevili. O to více jsem se bavil, když jsem s ledovým klidem sledoval pár osamělých fotoreportérů, kterak se na ony celebrity sbíhají jako sarančata na úrodu čehokoliv a snaží se svými výkonnými blesky nejen oslnit, ale snad i oslepit ani už ne překvapené osobnosti lokálního show byznysu. Chvíli na to dorazila Bětka, rychle jsme vynesli „nádobíčko" do místnosti, která nám na chvíli, ale opravdu jen na chvíli, sloužila jako improvizovaný fotoateliér. Rozbalit světla, nastavit je, natáhnout pozadí, pár testovacích snímků, u kterých se pokaždé tvářím jako „inteligentní" jedinec a pak jen čekání na, dámy odpustí ten výraz, dvě slepice v lehkých šatičkách, přepudrovaných xichtících a na botkách vysokých tak, že snad musely obě projít kurzem s názvem „Kterak být ‚in‘ a nezlámat si nohy". Co budu povídat, celebrity jedna báseň. Ještěže to celé po dvaceti minutách skončilo. Zase všechno zabalit a část odvézt do kanceláře časopisu VIP Magazine, pro který Bětka fotí. Naštěstí jsem později nebyl zapotřebí. I tak si ale z Bětčina vyprávění dokážu velmi živě představit, co to bylo za „zábavu".
No, v neděli byla konečně na chvíli pohoda. Spal jsem až do půl jedenácté, odpoledne jsme něco málo ogrilovali na zahradě, trochu jsem si zalítal svým oblíbeným Airbusem třistatřicítkou a večer překopal systém. Koukám na něj a přemýšlím, co na nových Windows Vista všichni vidí…
Je 2:45. Jdu spát. Snad usnu. Jinak to ráno nedopadne dobře