Kapitola XXXII – Věci krásné a ještě krásnější
Je tomu pár minut, co se přihodila naprosto krásná věc. Moje sestra porodila svého prvního prcka. Jmenuje se Kuba (po taťkovi) a podle prvních informací vážil 2,5 kila a měřil 48 centimetrů. Jo, teď už se tomu „strécování“ nevyhnu. A aby toho nebylo dost, za pár dní budu „stréc na druhou“. Mít dvě sestry je opravdu někdy sranda 
No, než jsem se dostal k tomu, abych se trochu více rozepsal, dostal jsem od čerstvého taťky i pár fotek. On sám prý musel v jednom okamžiku odejít na chodbu a uklidnit své rozbouřené emoce… A když jsem ty fotky viděl, měl jsem tentýž problém. Musel jsem odejít od stolu a sušit slzy dojetí. No řekněte, vy byste to zvládli? Ach jo…
Jinak, tento týden byl tak trochu zvláštní. V pondělí tady v Irsku bylo „bankovní“ volno. Takže jsem si mohl užívat prodlouženého víkendu. Mohl, ale neužíval. Celé tři dny pršelo. Tedy až do pondělního večera. Od úterý je tu zase nádherně.
Včera jsem byl po nějakém čase asistovat při focení. Tentokráte pro časopis KISS, což je magazín pro náctileté. Fotilo se ve fotoateliéru kousek od redakce a na pořadu dne byla móda pro čerstvé absolventky. Docela jsem si to (skrytě) užíval. Krásné šaty na ještě krásnějších modelkách, pohodová atmosféra, útulný ateliér, hektolitry peprmintového čaje, kotel kávy a později i hromada jídla. Nejzábavnější ovšem bylo počáteční stavění světel.
Nějak jsme pořád nevěděli, jak nasvítit pozadí zvrchu. V ateliéru totiž nebyl stropní kolejnicový systém, který je jinde poměrně běžný a umožňuje zavěšení světel tak, aby je bylo možno univerzálně nastavit. No, po několika, i docela riskantních, pokusech jsme to vzdali. Ale aspoň jsme si pořádně zacvičili a zahřáli se. To zahřátí bylo docela potřeba, ve studiu se postupně ochladilo, skoro jsem oblíkl i svetr.
Jenomže, je tady čtvrtek a já zase sedím u svého stolu v kanceláři a snažím se předstírat, že se zabývám pracovními záležitostmi