Kapitola XXXVI – Ani nevím, jak ji nazvat…
Poměrně nedávno jsem takřka na posezení „zhltal“ jednu z řad seriálu Star Trek s názvem Enterprise. Na různých internetových stránkách si skalní fanouškové tohoto kultovního sci-fi počinu stěžují, že to jaksi není „ono“. Dokonce poměrně ostře odsuzují i její znělku. Nechápu. Dle mého názoru jde o nejlepší řadu, kterou jsem kdy viděl. Je úplně jiná. Ač se stále z velké části odehrává kdesi v hlubokém vesmíru na lodi Hvězdné flotily, je v ní nějak více o tom, o čem skutečný život je. Není to série na sebe nenavazujících dílů, jejichž jedinou zápletkou je konkrétní problém, který je nakonec úspěšně vyřešen…
Od prvního do posledního dílu se dějem prolíná něco tak obyčejného a přeci tak vzácného jako je citový vztah. Vztah mezi podporučíkem T’Pol a poručíkem Tripem Tuckerem. T’Pol je žena vulkánského původu, Trip Tucker je prostý pozemšťan. Ten vztah samozřejmě není bez problémů. Oba pracují pro Hvězdnout flotilu, oba na stejné vesmírné lodi. T’Pol je navíc tradicemi donucena provdat se za Kosse. Tento sňatek má navíc dopomoci její matce získat zpět svou pověst i práci. Trip se, jako snad každý chlap, díky tomuto zatvrdí a snaží se svůj vztah k T’Pol udržovat na čistě profesionální úrovni. Jak je asi všem jasné, ne každý to zvládne. Ani T’Pol poháněná přísnou vulkánskou logikou, ani poručík Tucker, který se nakonec nechá převelet na jinou vesmírnou loď.
Nakonec se stejně shodou okolností ocitá Trip zpět na Enterprise, kde se záhy dozví, že s T’Pol čekají dítě. Jak se později ukáže, toto dítě není výsledkem jejich vztahu, ale zneužitím vzorků DNA obou aktérů a genetického inženýrství… Dítě však kvůli špatnému postupu při kombinování lidské a vulkánské DNA po několika týdnech zemře. I po těch několik málo týdnů byla Elizabeth, tak ji T’Pol s Tripem pojmenovali, symbolem soudržnosti mezi dvěma světy.
Pro T’Pol však ztráta dítěte není jedinou smutnou ránou osudu. Při přepadení lodi Enterprise se Trip ve snaze ochránit život kapitána Archera a zbytku posádky vydá vstříc jisté smrti…
Přiznám se, že jsem poslední díl této série „rozdýchával“ poměrně dlouho. Vím, je to jen seriál a taky nemám moc rád kýčovité „hepyendy“. Ale proč právě tito dva?
Možná to do Deníčku nepatří, ale musel jsem to ze sebe dostat. Ufff… 