Kapitola XXXVIII – Bylo léto? A co podzim?
Tak mě dneska chytla chuť na nakupování. Co mě k tomu přimělo? Zmrzlé ráno a absence čehokoliv, co by mi v průběhu podzimu mohlo alespoň trochu zahřát kůži. Jojo, měla by mě hřát pověstná láska k socialistické vlasti, ale v to už dávno nevěřím 
Den se táhne docela obstojně. Ranní neschopnost vstát vystřídala absolutní bezmoc nad dopravní situací v centru Dublinu. Do práce jsem přijel „jen“ o šest minut později. Naštěstí, šéf je někde v trapu, zřejmě na celý den. Ještěže jsem mu ráno zase nepsal, že přijedu pozdě. Pokud se mu o tomto malém prohřešku nikdo „nezmíní“, budu rád
Ranní mrazík ve mě vyvolal prazvláštní dojmy: „Zažil jsem tady krásné jaro plné sluníčka a příjemně teplého mořského vzduchu…“ Následovala docela zarážející otázka: „Už bylo léto?“, aby se v zápětí objevila další, o to kurióznější: „To už je zima???“ Prostě paráda!
I jal jsem se navštívit obchod o patro níže a koupit si bundu a svetr. Bundu na podzim jsem neměl a pokud jde o svetr, už dobrých osm nebo devět let nosím tentýž od doby, co jsem jej dostal jako dárek od mé první. Někdy si říkám, jestli taky neměla být poslední. Život je dřina a některé chyby se neodpouští. Popojedem…
Mezitím nám kurýr přinesl nové LCD k počítači. Chtěl po mě podpis. To asi nikoho nezarazí. Mě to ovšem zarazilo – chtěl, abych se podepsal na cosi s „pididisplejem“. Slavnostně mi předal jakousi „tužku“ – odborně se tomu říká „stylus“ – a ukázal mi, kam s tím. Nakonec jsem se musel podepsat dvakrát, protože to nějak „zanášelo“ pod linku.
Ouuukej, jdu dělat katalogy, ať mají mé kolegyně zase co rozdávat…