Milý deníčku… na i-dave.com

Každý z nás to zažil. Vždy, když máme pocit, že už nás nemůže nic vykolejit, stane se to. Děláme věci zcela bez rozmyslu – prostě proto, že je děláme každý den. Automaticky. Prostě je děláme a tak nějak nevnímáme, co z toho nakonec vzejde. Ráno vstaneme, projdeme ranním rituálem a už si to šineme do práce, školy nebo na pracák. A stačí opravdová maličkost, která vás vykolejí tak dokonale, že si to nejprve neuvědomíte. Ale jakmile opět přepnete do „aktivního myslícího módu“, žasnete, jak se něco takového mohlo stát. pokračování >>

Tenhle bordel se prosím pěkně nachází na mém stole v práci. A to jsem zastáncem „bezpapírového papírování“!!! Prostě hnus, velebnosti…

V naší malé cestovní kanceláři je po dlouhých měsících zase o něco živěji. Ekonomická krize a její dopady zřejmě v myslích místních lidí mírně odezněla a po pořádném šoku jakoby si uvědomovali, že je potřeba se s tím vším smířit a jít dál. A dovolené k Irům neodmyslitelně patří. Je to paráda zase všechny ty lidi vidět klábosit s naší „gardou“ slečen, paní a dam. Na druhou stranu je to i více na palici. Soustředit se v tom ruchu na cokoliv, u čeho je potřeba si uchovat chladnou hlavu, prostě nelze. A možná proto se v poslední době cítím tolik unaven a to i přesto, že jsem celý týden chodil -na můj vkus- docela brzo spát… pokračování >>

Je to už nějaká doba, co jsem do mého deníčku něco přidal. Dnes se mi však důvod k sepsání nové kapitoly přímo vetřel  do přízně. Je tu opět čas, kdy se všechny cestovní kanceláře, tour operátoři, vlivní, ale i obyčejní lidé setkávají na jediném místě, aby snili o své dovolené v Karibiku, aby si popovídali s těmi, které nějakou dobu neviděli a případně i navázali kontakty nové. Až potud je to nuda, co? pokračování >>

To jsem zase jednou přišel do práce, otevřu dveře a „prásk“. Ta nálada, která tady dnes mezi dámami panuje, mě „flákla“ přes můj ospalý obličej tak, že jsem se málem sesunul k zemi. „Ouuuuukeeeeeej,“ řekl jsem si. „Dneska tady bude opravdová zábava.“ Další facku jsem dostal v kuchyňce. A byla dost mrazivá. Nikdo se totiž neobtěžoval pustit naše malé topidlo. Radši jsem hned zmizel. Aspoň, že v kanceláři je docela teplo… pokračování >>

Minulý čtvrtek v noci přiletěla a dnes brzy ráno (je středa) zase odletěla. Řeč je o mé sestře. Bylo to jiné, bylo to příjemné a bylo to zatraceně krátké. Tedy jak pro koho, nebo spíše pro co. Spaní na gauči v obýváku má sice své kouzlo, ale má záda jsem o tom tak úplně nepřesvědčil. pokračování >>