Milý deníčku… na i-dave.com

Nákupní třída v centru Dublinu v plné stroji před vánoci.

Déšť, nedéšť, lidi nakupujou jak strhaní.

Mlha přede mnou, mlha za mnou, letadlo nade mnou. A k tomu jen -1 stupně.

Tak tomuhle prosím pěkně Irové říkají vánoční stromeček. Ve dne je to jenom shluk kovových kouli, v noci to mění barvy. Není nad strom na Staromáku…

Mám po obědě. Zvládl jsem ho dost rychle a tak se ještě trochu flákám u svého stolu v práci. No není to nádhera?

Nádherné ráno. Jenom kdyby tak nemrzlo…

Rozhodl jsem se své publikování rozšířit o události všedního dne tak, jak přijdou.

Text i fotky budou vznikat na mém telefonu, takže budu moct publikovat kdykoliv a kdekoliv (kde je signál mobilního operátora).

Bylo mi naznačeno, že bych měl zase po dlouhé době něco napsat. A že prý si mám dát záležet, protože to předchozí povídání nebylo nic moc. No jo a kdo má pořád ty hlody vymýšlet, jako? Ach jo… pokračování >>

Původně měla tahle kapitola být o věcech veselých, komických, prostě zábavných. To bych ale nemohl narazit na třídního vola v naší kanceláři. I přes veškeré instrukce dávané mým kolegyním v průběhu tří let, účinek je prostě nulový. A to jim to vysvětluju ústně, individuálně, ale i písemně. Co naplat. Někde se stala chyba. Teď už jenom zjistit, kde. Ačkoliv to bude znít samolibě, nějak mám pocit, že u mě ten problém nebude. Pokaždé to zopakuju a pro jistotu se zeptám, jestli mě i „tomu“ rozumí. Řeknou to svoje „yes“ a tím to hasne. V naivní představě, že je to ok, se těším z toho, jak to všechno funguje. Chachá, ono nic. Asi prý vítr, Máchale… pokračování >>

Takhle by dneska Irové charakterizovali místní počasí. V překladu to znamená „podělaně chladno a deštivo“. A to „podělaně“ je ještě docela slušný překlad. Navíc tohle počasí tady podle předpovědi bude dalších pět dní. Pro jistotu jsem si tedy koupil meducínu jako preventivní opatření (takové to, co se hodí do hrnku a přelije uvařenou vodou). Ještě jsem se pořádně nedostal z nachlazení nedávného a nerad bych hned spadl do dalšího… pokračování >>