Kapitola 88 – Sprostá sebepropagace
Já vím, já vím! Poslední kapitola z prosince. Sypu si popel na hlavu, jsem úplně nejhorší. Ale mám pro to důvod. Vlastně je těch důvodů několik. Jednak už mám za sebou pořádnou řádku nejrůznějších večírků –jeden z nich se konal dokonce třikrát– a taky jsem nějak přidal na intenzitě, pokud jde o focení. Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: David Relich Photography, Deníček, Fotografie | Komentáře nejsou povolenyKapitola 87 – Zpátky k fotografii
Po dlouhé době jsem se opět vrátil k tomu, co mě kdysi tolik bavilo. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem měl tolik energie a chuti zase vzít do ruky foťák a „střílet“ to hlava-nehlava. Občas se zadaří a vyjdou z toho docela pěkné kousky a jindy je to rovnou na vyhazov do koše. Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 86 – Spánková a jiná deprivace
Ve středu jsem byl po dlouhé době na „inspekci“ v Limericku. Dámy si stěžovaly, že jim ty počítače nějak nejedou. Navíc jsem potřeboval přivézt zpátky počítadlo, které jsme se šéfem používali pro vzdálený přístup. Teď ho používám já na všechno, co neběží na Mackovi. Což jsou aplikace velmi specifické pro provoz cestovní kanceláře a port na Macka se prostě nechystá. Návštěva to byla příjemná a výsledek stál za to. Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 85 – Týden pekla
Začalo to minulý pátek. To ráno jsem se opět po dlouhých několika měsících rozhodl vyjet do práce na kole. Byla to parádní jízda, občas mě osvěžilo pár kapek deště, ale jinak jsem si nemohl stěžovat. Dorazil jsem s dosti velkým předstihem. Zamkl jsem kolo jako obvykle. K zábradlí schodů od našeho zadního východu. Když jsem se na něj šel mrknout asi po dvou hodinách, už tam nebylo. Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 84 – Další ráno za malou louží
Je krásné ráno. Pravda, trochu mrzne, až se mi od pusy kouří. Ale jinak sluníčko, bezvětří, kotel kafe a přední sedačka v horním patře autobusu. Je s podivem, že pokaždé, když sedím ve „dvoupatráku“, dostaví se doslova záplava myšlenek. Hmmm… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 83 – Novej bejvák
Poslední! Poslední? Kolikpak z vás se fakt leklo, že ta předchozí kapitolka vážně bude poslední? To by mě docela zajímalo. I když ono to nejspíše bude tak, že ji ani nikdo nečetl. Ale co. Aspoň jsem se zase po dlouhé době vyřval z pocitů a vjemů. V tuhle chvíli mě trápí vlastně už jen jediná věc. Zubař mi sice říkal, že se bolest bude objevovat ještě aspoň měsíc, já bych ale byl rád, kdyby už to bylo za mnou. Jak chodím brzy spát, nad ránem přestanou fungovat prášky proti bolesti a mám po snění. Tedy po dřevorubání… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 81 – No food, no plastic, no problem
Ha! Přesně měsíc! Přesně měsíc jsem sem nic nenapsal. Jsem sem. Čeština je občas důkazem své vlastní zvrhlosti. Takhle komplikovat lidem život. Ale což, jinak to nebude. Aspoň do doby, než zanikne. Ale to bude trvat hodně dlouho. Už teď však pozoruju náznaky „poangličťování“, a to hlavně u poměrně početné skupiny lidí, jež své životy vložila do rukou zemí za hranicemi rodné hroudy. No food, no plastic, no problem… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 80 – Deníček se přestěhoval
Ani se mi nechce věřit, že už je zase další měsíc v háji. Nedávno leden, už máme květen a poslední zápisek do deníčku se „pyšní“ datem přes měsíc starým. Za tu dobu jsem si stihl koupit kolo, nabourat ho, opravit ho a našlapat na něm přes dvě stě kilometrů. Taky jsem v tomto mezidobí dostal lehce přidáno – naštěstí je řeč jen o platu, práce je totiž stále stejná nezvladatelná hromada. A stal jsem se o rok moudřejším. V mnoha ohledech bohužel, ale v mnohem více ohledech bohudík. A pořídil jsem si novinku od firmy s nakousnutým jablkem v logu. A taky jsem předal doménu milydenicku.cz někomu, kdo s ní má velké plány. A taky a taky, prostě je toho hromada… Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček, Phoenix Park | Komentáře nejsou povolenyKapitola 79 – Podivné úterý
Po pěti dnech volna jsem byl opět donucen vstávat dříve než ve dvanáct. Dnes navíc ještě o hodinu dříve. Moje sestra se po dlouhých -a já doufám, že příjemně strávených- devíti dnech odebrala zpět do „jámy lvové“ a já do práce. Prší, v kanceláři je poněkud šero a k tomu všemu nám nefunguje připojení k internetu. Kromě pěti plateb (z toho dva bankovní převody, které se pro nespojení se světem nekonají) tak vlastně nemám co dělat, snad až na psaní této kapitolky. Continue reading »
Filed under Milý deníčku... | Tags: Deníček | Komentáře nejsou povolenyKapitola 78 – Bylo nás pět. Vlastně šest…
Ono „bylo nás pět“ jsem už možná použil pro jednu z dřívějších kapitolek Mého deníčku, ale co naplat. Jedině toto totiž přesně vystihuje realitu posledních dní u nás v cestovce. I když nás vlastně bylo šest, ale kdo by to počítal 
Má drahá kolegyně dostala po dlouhých dvou a půl letech „padáka“. Svým způsobem jsem ji snad měl i rád. Asi tak pět minut z celého osmihodinového dne. Po jeho zbytek mě totiž neskutečně štvala svou národnostně motivovanou arogancí, prazvláštním stylem komunikace a naprostou neúctou k pravidlům… Continue reading »