Milý deníčku… na i-dave.com

Název poněkud neobvyklý, ale dost výstižný. V poslední době se totiž kolem počítačů a všeho kolem motám více než bych asi měl. Probděné noci a dva servery jako společníci. A každý na jiném místě – jeden tady v Dublinu a druhý v Limericku na jihozápadě Irska. Přiznám se, že když mě poprvé šéf informoval o svém záměru převzít cestovku v Limericku, netušil jsem pokračování >>

Tak jsem zpátky z krátké dovolené. A když říkám krátké, tak to tak opravdu myslím. Snad poprvé, co žiju v Irsku, se mi nechtělo zpátky do jámy lvové. Těch pár dní volna s rodinou a přáteli se opravdu vydařilo a když jsem po týdnu odjížděl do Prahy na letiště, nechtělo se mi. Alespoň jeden týden navíc, to by byla paráda. Ach jo, jsem v práci druhý den a už bych zase letěl zpátky pokračování >>

Jako obvykle, noc z neděle na pondělí nebyla kdovíjak příjemná. Nevím proč, ale je to pořád dokola. A to ráno. To bylo taky něco. Nejprve mě probudil „budík“ jednoho ze spolubydlících – Aneta Langerová. Nejsem zrovna jejím příznivcem a tak to probuzení nebylo úplně to pravé ořechové No pak jsem ještě na chvíli zabral. A když jsem vstal, nestačil jsem se divit. Napuchlé oko. A docela hodně. Teď už je to lepší, ale pořád cítím řezavou bolest. A aby toho nebylo dost, v ranním shonu jsem nejprve zapomněl sluchátka -“empétrojka“ bez sluchátek je poněkud k ničemu- a při cestě na autobus jsem zjistil, že jsem doma nechal i hodinky. Dlouho jsem pokračování >>

Hned na začátku je třeba vyzdvihnout jedno malé jubileum – toto je 100. článek publikovaný na i-dave.com. Pravda, ne všechny články jsou svým obsahem kdovíjak hodnotné (třeba informace o aktualizacích tohoto webu), ale i tak. Je to jedna z mála věcí, které se soustavně věnuji už od října 2006, tj. téměř dva a půl roku. O něco déle jsem vydržel jen u focení. A teď vlastně u letecké simulace. Navíc jsem se v poslední době zaměřil více na odbornější spisování než jen na plané plkání o mém bezvýznamném životě v Irsku. pokračování >>

V Irsku sněžilo. V noci. Ráno. Ještě před chvílí. A jak to tak většinou dopadá? Ano, kalamitou na silnicích. Irové prostě na tohle nejsou vůbec připraveni. Ani se nedivím, zimy tady bývaly -v důsledku působení teplého Golfského proudu- vždy jen mírné. A teploty nikdy neklesly pod nulu. Poslední dva roky se ale nestačím ani divit, ani zahřívat. Mmmm… Pak povídejte něco o globálním oteplování pokračování >>

Už na podzim minulého roku jsem se rozhodl, byť s těžkým srdcem, prodat svou zánovní­ zrcadlovku. Byla mým společní­kem něco přes dva roky nafotil jsem s ní­ hromadu obrázků. Hlavně z rodinných událostí­, ale dost bylo i různých experimentů a krajinek. V poslední­m roce jsem ale neměl ani moc času, ani pří­liš chuti vzí­t ji někam ven a trochu ji potrápit. A v sobotu jsem ji viděl naposledy. Nebyla to zrovna sranda, docela mě to i vzalo, ale aspoň nebude věčně sedět doma a čekat a čekat… pokračování >>

Cestovní­ ruch se zmí­tá v křečovitém sevření­ ekonomické krize a jakéhosi „přežrání­“ mí­stní­ho obyvatelstva. Co bylo loni, mám namysli rekordní­ prodej zájezdů v naší­ cestovce, to asi letos odešlo „někam jinam“. Desí­tky tour operátorů a cestovní­ch kanceláří­ v Irsku přišly o licence, protože nejsou schopny splnit finanční­ podmí­nky, které kryjí­ pří­padný úpadek firmy (ne jinak se vede aerolinkám). pokračování >>

Asi před dvěma týdny přede mě šéf postavil zají­mavý problém – náš dosavadní­ poskytovatel IT řešení­ se rozhodl soustředit jen na svůj hlavní­ produkt, kterým je centrální­ rezervační­ systém pro letecké společnosti a cestovní­ kanceláře. Můj úkol zněl jasně: ověřit naše možnosti a zaří­dit vše tak, abychom mohli fungovat zcela samostatně. Co jsem v tu chví­li ještě netušil, vše jsem nakonec dělal úplně sám. pokračování >>

Docela dlouho dopředu jsem u nás v baráku avizoval, jak se bude slavit, protože se blíží druhé výročí­ mého pobytu v Irsku. No a nakonec jsme to úplně “prokoučovali”, jak by řekl můj kamarád a bývalý spolupracant… pokračování >>

Je to asi tři měsíce nazpět, kdy u nás nastoupila nová duše. Zpočátku bylo všechno fajn, docela jsme si rozuměli, mohli jsme kafrat docela o všem. Co bylo, už není. Z poklidné kanceláře se stalo doslova bitevní pole… pokračování >>